básničky
1. Básnička
Až jednou budeš můj a já tvá,
půjdeme tam, kde končí svět.
Nevím, zda myšlenka má je jasná,
Ty půjdeš tam a já těž.
Vylezem na horu, zhlédneme k obloze,
chytnem se za ruce a skočíme…
skočíme na zem, neblaze.
Spadneme dolů a jen se políbíme.
V říší mrtvých, nemusíš se bát,
Já ti neuteču, budu jen tvá!
Spousta mokrých kapek spadne na zem,
snad pro smutek rodiny, že s nimi nejsem.
Za nějakou dobu omrzím tě.
Nebudeš ke mně cítit to co před tím,
A já pořád miluji tě!
A neštěstím jenom brečím.
2. Básnička
Den za dnem, noc za nocí,
ležím tu ve smutku a všechno se mi točí.
Snad je to ze strachu, že mě nechceš víc,
snad je to ze smutku, že už mi nemáš co říct.
/snad jen../
Telefon leží nehybně na zemi,
kytice od tebe roztrhaná po zemi.
Nevím proč myšlenky na tebe jsou tak zlé,
je to strašné, je to příšerné.
/bojím se/
Nevím co cítím, nevím co chci,
jestli tě miluji nebo chci zapomenout.
Jediné co jistě vím,
Že tě nechci vidět s jinou!
/..slzy../
Si to ty, který mi ublížil,
ne já, ty si to zavinil!
Můj smutek a můj pláč,
nač žít mám dál, nač?
básen
(tereza, 8. 2. 2010 15:14)