Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ledové království

19. 10. 2007

LEDOVÉ    KRÁLOVSTVÍ

John Smith bydlel v Norské zamrzlé krajině,v lese,kam se nemohl nikdo dostat,ale on měl samotu rád.Pracoval jako dřevorubec v jedné dílně na výrobu papíru.Žil sám,bez ženy a bez dětí.Za domem se mu pásly sobi a John se na ně rád díval.Neměl televizi,protože nesnášel moderní techniku.Blízko jeho domu byla jeskyně,kam se chodil odreagovat.

2.

Právě skončil směnu,když v tom na něho zavolal jeho vedoucí.Silný,ale trochu natvrdlý muž s dlouhým plnovousem na který si dával až moc velký pozor.Vystudoval se na bakaláře,ale chtěl pracovat v přírodě.
John dnes měl dostat výplatu.U této firmy pracoval již pátým rokem a jeho plat zůstával pořád stejný.Plat činil měsíčně 7 000 hrubýho,což mu nevadilo,protože do města chodil jen párkrát za měsíc a to stejně jenom na nákup.
Vedoucí mu řekl: „Johny promiň,ale dnes nedostaneš výplatu.Tahle firma už nemá peníze a proto propouštíme dělníky mezi kterými jsi i ty,máš tříměsíční lhůtu a poté dostaneš peníze,které ti dlužíme.Poslední den dostaneš dvojnásobek,aby sis nemyslel,že jsme takoví žrouti.“
Johnyho to strašně nasralo.Jakou práci má sehnat muž,jenž neumí ani na počítači a jediný jazyk,který se kdy učil byla angličtina a to pouze fráze.John měl nedodělaný učňák.Chtěl se pomstít,ale nejdříve si musí najít nějakou práci.Šel tedy po práci rovnou domů a tam přemýšlel,co by mohl dělat.Přemýšlení ho nebavilo a strašně ho unavovalo.Nikdy nebyl moc přemýšlivý a práci dřevorubce si vybral proto,protože to bylo to jediné co uměl.

3.

Poslední den v práci dostal výplatu na měsíc dopředu,jako odstupné.Po definitivním skončení práce odešel ihned domů,vzal si peníze a šel na autobus.Musel chvíli čekat než autobus přijel,ale nakonec se dočkal.Řidiči pověděl kam to bude a zaplatil mu.Město leželo pouhých čtyřicet kilometrů od jeho bydliště.Autobus jezdil stále stejný,už od doby,kdy v Norsku skončila německá okupace,tedy roku 1945.Johny v autobuse usnul,jako vždy,když jede autobusem.Když autobus zastavil v prvním nejbližším městě,Bodo,John vystoupil.Venku tupě zíral na město,jako malí kluk,který poprvé viděl Ferrari.Hodně se toho ve městě změnilo.Před měsícem tady začali stavět dálnice a nyní už byla skoro hotová.Bylo to velké město a ty on neměl rád.
Johny vstoupil do Heralda,což byl největší a také nejlevnější obchod ve městě.Nejspíš supermarket opravovali,nýbrž tady nemohl vůbec nic najít.Dříve přesně věděl kam jít,když bude chtít játrovou paštiku nebo uherský salám,dovážený z Čech.Zeptal se jedné prodavačky,která měla na uniformě připíchnuty lísteček se svým jménem.Jmenovala se Lola a Johnovi se docela líbila. „Prosím vás,nevíte,kde sou paštiky a salámy.“
„To musíte až k pokladnám mladý pane,kde jsou mrazící boxy,tam by měli být.“
„Děkuji.“
„Nemáte zač.“
Nepřipadala mu jako většina slečen.Byla plachá a měla moc milý obličej.Většina žen jeho věku byla příliš vulgární a bez mobilu by nevydržela ani minutku.Kdežto tahle ta se mu na první pohled jevila jako velice příjemná mladá a vyzrálá žena.
Odešel.Nakoupil a poté šel k pokladně,kde zaplatil v hotovosti.Vždycky si nakupuje jídlo na dva až tři týdny dopředu.Vyšel z obchodu a zamířil ke stánku s novinami,kde si koupil noviny a cigarety.Zamířil zpět na autobusovou zastávku odkud jel zpět domů.Už se blížila noc a na nebi se vyhoupl měsíc,zářivý a nádherný okolo byl krvavý kruh,což jak John věděl znamenalo něčí smrt.Právě byl úplněk a John celou dobu co autobus jel,koukal na Měsíc.Na tu zářivou kouli osvětlující silnici pohřbenou pod nánosem temnoty.
Poděkoval řidiči,že ho odvezl skoro až domů a vyšel do pusté krajiny.

4.

Za sebou zaslechl nějaké zvuky,otočil se,ale nic neviděl. „Nejspíš už se ze mě stává magor.“
Ale když uslyšel znovu,zjistil,že se nezbláznil,ale že to vlci,děti upírů,vyjí na měsíc.Šel pomalu a vychutnával si noční procházku.Tašky s nákupem nesl v podpaží.
Zvuky byly stále blíž a blíž.Ohlédl se a za sebou spatřil tři dospělé vlky cenící na něho své ostré zuby,čekající jen na to aby se mohli zakousnout do mladého a lahodného masa.Začal utíkat.Tašky nehal ležet na zemi a běžel.Doběhl ke svému domu ale vlci byli stále za ním.Odemkl a zabouchl za sebou dveře.Venku,před vchodem štěkali vlci.Do toho strašlivého zvuku trhající uši se náhle vmísil jiný zvuk slabší,znějící jako když drápete nehty po kovu.
Byl to jeho pes,kterého nechal venku.Podíval se přes okna a to co viděl bylo odporné bylo mu z toho na zvracení.
Vlci roztrhávali psa na kousky.Rvali z něho kůže a mlaskali při tom.Když už snědli veškeré krvavé psí maso,začali olizovat zem,nasáklou krví.Připadalo mu jakoby jim to chutnalo.Pochutnávali si na tom,jako si člověk pochutnává,když pije dobré víno,rudé právě jako tahle krev.
Už se na to nemohl déle dívat.Běžel do koupelny,kde začal zvracet.Jako kdyby právě snědl něco,co bylo vážně hnusné.Když se vrátil zpátky k oknu,vlci tam pořád byli a jejich krví poskvrněné zuby čekaly na další oběť,kterou měl být on.Jejich očima jakoby se díval samotný satan.
Nebe se zatáhlo a na nebi byl místy vidět měsíc plující po nebi.Noemova archa plná zvířat. „Proč jenom Noe musel zachraňovat i vlky,“ napadlo ho.
Sedl si do křesla a čekal až vlci odejdou,neodešli,celou noc neodešli.Cožpak tenhle strašný sen nikdy neskončí.Jeho život visel na vlásku.Celý svět se proti němu spikl.Usnul.

5.
Probudil se druhý den,vyhlédl z okna,ale vlci tam už nebyli.Les byl prázdný,pouze zarostlé stromy a keře,plné různých živočichů.Šel ven a vzal si sebou lopatku.Nebyla mu k ničemu.Nejdříve myslel,že by uklidil ten svinčík,který tady nechali vlci po včerejší hostině.Na zahrádce,ale nezbylo nic po jeho bývalém psu.
Najednou si vzpomněl,že si ve městě zapomněl zažádat o práci nebo alespoň o podporu. „Co na tom,zažádám si o to někdy jindy.“Kráčel po úzké cestičce.Hra stínů a světla vytvářela zvláštní atmosféru.Mezi stromy procházely paprsky slunce,jenž mu šlehaly do holé tváře.
Na cestě najednou uviděl své tašky s nákupem,které zde včera upustil.vzal si je v pod paží a šel dál.Zašel za křoví.Ušel dlouhou cestu od domu.V této části lesa ještě nikdy v životě nebyl.
Byla zde jeskyně.Zastavil se a chvíli přemýšlel jestli má vejít dovnitř.Nakonec se rozhodl kladně a vešel do jeskyně.Byla v ní tma ale jeho oči si po chvíli na toto místo navykla.Kráčel opatrně.Na stropu jeskyně vysely krápníky,dlouhé a ostré.Odkapávala z nich voda a zvuk zněl,jako kdyby si napouštěl vodu.Bylo mu úzko.
Jeskyně byla rozdělena do několika místností.Šel stále dál a dál.Jinde viseli spící netopýři čekající na noc,až budou moc zase vylétnout do chladné temnoty.
Najednou spatřil po celé zdi rozpadávající se mrtvoly.Rozřezané a znovu sešité.Každé mrtvole ale něco chybělo.Všechny měli díru v místě,kde se nachází srdce.Nebylo tam.Srdce chybělo.Rozhlédl se okolo a viděl,že mrtvoly jsou po celé jedné místnosti.
Najednou se mu sevřelo břicho.Jeskyně byla vysoká,jako gotická stavba,jejíž vnitřní část je poseta lidmi,kteří dříve chodili po této zemi a nyní jsou v moci pekelné.
„Ježiši,co to tady žije za zrůdu.“
Co to?V zadní části místnosti zaregistroval pohyb.Šel se podívat blíž.
John měl srdce až v kalhotách.Po celé místnosti stáli synové temnot.Vlci.Celá místnost byl samý vlk.
Utekl dříve než si ho mohli všimnout.Běžel.Zdrhal.Utíkal jak nejrychleji mohl.Jen,aby už byl co nejdál od těch zrůd.
Zabloudil?
Ne,jenom nevěděl,kde je.Když se konečně zastavil,rozhlédl se a zjistil,že stojí u zadní části domu.
Nemohl ani dýchat.
„Vážně viděl mrtvoly nebo se mu to jen zdálo.A pokud je opravdu viděl,kdo krmí ty vlky.Nejspíš nějaká zrůda,co nemá nic jiného na práci,než jen ničit a vraždit.Jak dlouho tady už žije.“
Měl spoustu otázek na které si neuměl odpovědět.Zavřel za sebou dveře a ihned se o ně opřel,jako by mu mělo něco ublížit.Stál takhle dlouhou dobu,až nakonec,když se konečně pohnul,omdlel.Ležel na zemi a o ničem nevěděl.To co viděl v té jeskyni ho natolik vyděsilo,že to už déle nevydržel a omdlel.

6.
Daleko,daleko od Johnyho bydliště se nacházela malá vesnička,v níž bylo jen pár hospod a několik málo domků s rodinami.Povětšinou zde žili staří lidé,protože mladí se odstěhovali do větších měst.
Lidé v tomto městě věřili všemu co se kde šustlo.Nejvíce však věřili v Boha a Ďábla.Tyto dvě protikladné bytosti,děsily v noci všechny kteří spali.Vesnice byla prokletá.
Před staletími zde žil jeden muž,který uvalil na vesničku kletbu,ještě předtím,než stačil být upálen za kacířství.
Inkvizice ho obžalovala vinným a nutila ho jeho kázání odvolat.Ale on neuposlechl.Věřil tomu,že je kněz,do něhož vstoupil Satan.
Jediné,co lidé na tomto místě potřebovali byla Bible,se kterou usínali na hrudi a se kterou se druhý den budili.
Žil tady jeden spratek,jehož otec je starosta sousedního města.Tenhle dvaadvacetiletý kluk se jmenoval Dany.Myslel si,že může všechno.Na každém rohu s někým spal a chlastal
Byl večer a on šel právě do hospody zase si po dlouhé době ožrat hubu.
Když tak učinil odešel z hospody.Ani pořádně nevěděl kam jde.Vyšel z vesnice a zamířil k lesu.
Najednou se na něho něco vrhlo.povalilo ho to na zem.Dany začal hystericky řvát.Všichni vyběhli ze svých domovů,viděli ho,ale neodvažovali se mu pomoci.Dál trpělivě sledovali tyto jatka.
Dva vlci stáli před Dannym a čekali až se Dany zvedne.Zvedl se.Jedna bestie na něho skočila a ohryzla mu ruku.Křuplo to jako jablko.
Ruka ale nabyla ukousnuta celá.Malý pahejl u ramen mu zůstal a odkapávala mu z něho krev.
Když v tom na něm vyseli už všechny tři bestie a kousali.Dany křičel.
Vlk se mu zahryzl do krku,ale jen natolik,aby Dany přestal řvát,On ale stále žil a zužoval se bolestí,když mu vlci trhali údy.
Jeden vlk se najednou ponořil do Danyho střev.Rval je.V tlamě držel střeva a pomalu je soukal do své velké tlamy.Dany zemřel.Vlci ale nepřestávali.
Jedli,co se dalo až nakonec zůstal jen kus hlavy s holým mozkem.
Vlci utekli.Nasytily se a mohli běžet říct svému vůdci o dnešní hostině.
Lidé z vesnice přišli blíž k mladíkovo zbytkům.S nechutí hleděli na polorozpadlý mozek,který ještě stále plaval v louži krve.Rozdrcené kosti se válely opodál.
Tato událost nedala lidem klid a nenechala je ani spát.Sžíralo je to.
Obyvatelé vesnice se sešli v obecním domě a tam řešily to,jak zabít tu zrůdu,co ovládá vlky.

7.
Měsíc utekl,ale nikdo ve vesnici nezapomněl na událost,která se stala v jejich blízkosti.
John jel znovu do města a když uviděl titulek v novinách: „MLADÍKA BRUTÁLNĚ ROZČTVRTILI TŘI PSY,“ zarazil se.Zamyslel se.Četl a dozvěděl se,že jednoho mladíka úplně sežrali tři vlci.
Začalo se mu dělat špatně.Chytil se za břicho a utíkal na nejbližší veřejné toalety.Tentokrát mu ani nevadilo,že musel ženě za okýnkem zaplatit.Když se mu udělalo konečně lépe,sedl si na lavičku a odpočíval.
„Co se to tady děje,“ říkal si v duchu ale pocítil,že při tom otevírá pusu.
Třásl se po celém těle a rozhodl pro přespání v hotelu.Zamířil k hlavní třídě a rovnou k hotelu Sorgard.V recepci si zažádal o pokoj.Každou chvíli čekal,že se ho recepční zeptá na zavazadla,ale ta mlčela.
Vyjel výtahem do třetího patra a zabydlel se ve svém pokoji s číslem 13.
Na večeři nic nejedl,ještě pořád myslel na toho ubohého chlapce a na vlčí smečku,kterou viděl v jeskyni.
Šel si lehnout.Nemohl však ani spát.Nakonec přeci jen usnul.

8.
Spalo se mu špatně.Celou noc ho sžíraly noční můry o předešlých dnech.Odjel domů.
Autobus jel dlouho,jel,stále ještě jel…
Zdálo se mu,že autobus jel až moc dlouho.
Vystoupil,a protože byl zvědavý zamířil směrem k jeskyni,do které předevčírem zabloudil.
Šel stále hlouběji-až do samého nitra veškerého zla na Zemi.Schoval se za zeď a naslouchal rozhovoru,nějakého monstra s vlkem.
Monstrum mělo šedé,skoro až stříbrné vlasy.Pokřivený obličej lemovala veliká jizva,kroutící se jako had.Oči mu chyběli,měl pouze prázdné důlky,připomínaly mu golfové jamky.Místo zubů měl malé krápníkové jehly,jenž projdou snad úplně vším.
Rozmlouval s vlkem,který se najednou změnil v něco-v něco čemu se nedalo uvěřit.Změnil se v člověka se srstí vlka.Zuby mu však zůstaly a oči,do kterých se on podíval,byly zalité krví.
Johny nemohl ani dýchat.Tep se mu zastavil a on cítil jak mu v krvi stoupá adrenalin.
„Vasago,co mám dělat dál.“
„Nejdříve mi pomůžeš pořádně nakrmit ostatní vlky,aby byl na příchod Apokalypsy připraveni,rozumíš.“
„Ano můj pane“
„Dobře,teď běž a připrav ostatní.Musíme jim připravit pořádnou večeři“
Vasago,což byl ledový muž,se podíval na místo,kde stál John.
John se nemohl ani hýbat.Kdyby se pohnul on by ho uviděl a byl by s ním konec.
Počká až Vasago odejde a pak půjde za ním.
Vasago odešel a Johny za ním skutečně šel.Bál se,strašně se bál.Takhle se nebál od doby,kdy jednou dostal nakládačku od školního svalovce.
Vasago se zastavil u vodopádu,stékající do malého potůčku proudícího dál po proudu.
Johny dál sledoval Vasaga.
Když v tom najednou…Vasago ho spatřil.Ukázal na něho a zařval.
„Zabijte ho.“
Johny utíkal.Doběhl až na dálnici,kde jezdila spousta aut.
Vlci mu byly v patách.Nemohl popadnout dech.Stál u krajnice a natáhl palec.Čekal až mu někdo zastaví.
Konečně.Zastavil mu jeden řidič autobusů,který měl namířeno do Vikanu,malého města postaveného vysoko v horách.Řidič se ho zeptal: „Tak kam to bude.“
„To je mi fuk hlavně pryč odsud.“
„Co tak narychlo.“
„Všechno vám řeknu cestou,teď hlavně jeďte.“
„No dobře,jak chcete.“
Johny se podíval do zpětného zrcátka.Vlci stáli na vozovce a dívali se po náklaďáku.Jednoho vlka sejmul jedoucí tirák s naftou,celý se zachvěl,ale nakonec jel dál.
Johny si oddychl.

9.
Cestou Johny řidičovy všechno řekl,ale ten se mu jen vysmál. „Chlape,už to svinstvo nehul.“
Cesta byla dlouhá,lepší však než autobusem.Projeli jedno město,druhý,třetí…
Johny,i když nekouřil,tentokrát si vzal od řidiče cigaretu.
Dojeli na místo.Vikanu bylo útulný městečko.Měli tady hezký park a hřiště pro děcka.
Nad městem se tyčil horský štít s bílými čepičkami a obepínající město ze všech stran.
„Kolik to bude,“ zeptal se Johny,když vystupoval.
„Necháme to jako pozornost podniku,co tomu říkáš.“
„Dobře,vy jste tady šéf.“
„To jsem.“
Johny přešel silnici a zamířil k městu.Jakmile uviděl kostel,rozhodl se,že půjde dovnitř.
Nebyl v kostele už několik let,ale teď to bylo něco jiného.Potřeboval někomu říct o tom co se mu stalo,ale aby mu věřili.
Když vyšel z kostela,cítil se trochu lépe.
Přes silnici na něho mrkal nápis „POLICIE“.
Uvnitř našel detektiva z oddělení vražd.Jmenoval se Marshall a byl to podsaditý typ.
Detektiv ho požádal o občanský průkaz.Johny se zarazil,pak začal prohrabávat kapsy u kalhot a u bundy.
Detektiv na něho netrpělivě koukal.Za ním stáli další lidé,kteří už začínali být nervózní.
„Mám ho,“ řekl nahlas John až se na něho všichni podívali.
Podal ho detektivovy,který na něho koukal nechápavým pohledem.Prohlédl si občanku a vrátil jí Johnymu.
Marshall Johnyho odvedl k hlavnímu inspektorovi Sinclairovy.
„Co se děje Marshalle?“
„Tady ten chlápek má nějaký problém.“
Marshall zabouchl dveře a nechal Johnyho se Sinclairem o samotě.
Když si inspektor vyslechl Johnyho proslov,zeptal se ho,kde bydlí.
„V lese u městě Bodo.“
„Dobře,podíváme se na to.“
Zapsal si Johnyho do formulářů a odešel.
John osaměl.Za nějakou chvíli se inspektor vrátil spolu s dalším policistou,kterého John zahlédl v místnosti s detektivem Marshallem.
Johny mohl odejít.Doufal,že se na to policie podívá.Jediné co mohl dělat bylo čekat-sedět a čekat.Ale on nechtěl sedět a hlavně nechtěl čekat.Šel po městě.Bylo zde hodně stánků a hlavně levných věcí.
Už bylo pozdě,měsíc se vyhoupl na nebe a vzhlížel na město,jako patron,jemuž město patří.
Johny šel po opuštěné ulici a najednou se před ním zjevil velkým písmem nápis „MOTEL“.
Uvnitř to nebylo moc čisté,ale co nadělá,pořád lepší než nic.Měl u sebe jen málo peněz,veškerý větší obnos peněz měl doma.
Ubytoval se a lehl si.Zhasl.
Něco ho kouslo do boltce.Rozsvítil a na povlečení byla krev,kanula mu z ucha.
Co ho kouslo…Krysa.
Za svůj život už viděl hodně věcí,ale ještě nikdy neviděl tak drzá zvířata.
Jakoby je něco ovládalo,něco co by jim říkalo co mají dělat.Jsou snad posedlí ďáblem.
Sešel po schodech a vzal si od majitele náplast.Zalepil si ucho a už ho nic neotravovalo.Po dlouhé době se mu spalo dobře.Jako kdyby to krysí kousnutí mělo nějaký blahodárný účinek.
Rozhodl se,že v motelu zůstane alespoň pět dní,dokud se to všechno nevyřeší.

10.
Tým policistů jel k místu,které jim popsal John.Objevili se u jeskyně,ale nic neslyšeli,možná,že to bylo tím,že bylo odpoledne,ale ani nic strašidelného jim na tomto místě nepřišlo.
Šli do jeskyně.Hluboko v jeskyni konečně zaslechli zvuky,které jim Johny popisoval.Měli baterky.Udělali s nimi kruh kolem dokola.A spatřili též mrtvoly.Někteří policisté se vrátili ven,ale většina zůstala.Kráčeli dál.
Vasago v jeskyni nebyl.Nějak vycítil,že se blíží.Utekl spolu s několika vlky.Větší smečku tady však nechal,aby hlídala a aby roztrhala každého koho uvidí.
Jednotka policistů šla.Najednou se velitel zastavil.Při tom co viděl,mu ztuhla krev v žilách.
Uprostřed místnosti byl vlk,hodující na někom z jejich jednotky.Bývalý policista ještě žil.Začal křičet tak,až ostatním policistům zalehli bubínky.Vlk mu trhal maso.Tahal ho za vlasy,rval mu je.
Zakousl se mu do obličeje.Nastalo ticho.Vlk dál hodoval na svém dnešním jídle.Ostatní vlci stáli za ním,jakoby čekali až se nají.Policisté pozvedli zbraně.Chtěli vystřelit,když v tom na ně ostatní vlci vycenili zuby a vyběhly proti nim.Všichni vlci vyskočili na ráz.Jako salva šípů letěli místností až dopadli na policisty.
Vlci je hryzaly do kůže.Svými špičáky,ostrými jako žiletky,se zapíchli policistům do očí.
Oční bulvy jim vypadli,jako nějaká hračka.A kutálely se po podlaze.Vůdčí vlk je žral.Vyhodil je do vzduchu a s mlasknutím mu dopadli do huby.
Rozdrápávali policistům chřtán.Celé tělo už měli poškrábané.Obličej už nešel ani vidět.Krev odtékala pryč.Stékala po vodopádu a ten se celý zbarvil do ruda.Vlci jim dál rvali maso a nehodlali přestat.Krev stříkala všude okolo a vytvářela ohňostroj zabarvený do stejné barvy.Gejzír krve byl všude.Krev stříkala vlkům na kožich a místo hnědé barvy dosáhl narezlé barvy.
Nakonec je vlci táhli za vlasy,za poslední vlasy které jim zbyly.Táhly je pryč.Odtáhly je až do místnosti, kde se krápníky dotýkaly země.Vlci se přikrčili a policisty napíchli zády čouhajícíma kostmi na rampouchy,z kterých začaly stékat poslední kapky krve.Vlci je začali olizovat.
Konečně se všichni najedli.
Celé lidstvo se teprve mělo dočkat pomsty.Už brzy-velmi brzy.

11.
Venku,kde stáli zbylí policisté,se zatáhla obloha.Mračna se na sebe kupila a začalo pršet.Policisté už nemohli déle čekat.Nikdo se jim z jeskyně neozýval a oni se neodvažovali vejít dovnitř.Báli se pravdy,báli se toho,co by mohli vidět.Zaslechli vlčí vytí.Lekli se.
Náhle zahlédli velikánský stín.Vlčí smečka se hnala ven a policisté se už nemohli zachránit.
Začali utíkat.Běželi celou věčnost,až konečně doběhli ke svým vozům.Nasedli a ujížděli.Vlci stále za nimi.
Vlci je měli tam,kde je chtěli mít.Auta ujížděla po lesní cestě s vlky na střechách.Snažili se dostat dovnitř.
Auto nabouralo a do něj další a další.Řidiči byli naštosovaní mezi motorem a sedačkou.Jejich životy se ztratili,jako by nikdy neexistovali.Vlci prozatím dosáhli svého.Už je žádný policista neotravoval a jejich pán se konečně mohl vrátit mezi ně.

12.
Když šel John na policii,zeptat se jak jsou daleko,zjistil,že na stanici je zmatek.Telefony řinčely,ale nikdo je nezvedal.Zjistil,že spousta policistů je pohřešovaných.
Snažil se pomoci,ale věděl,že by jim jenom překážel.
Odešel do knihovny.Musí přeci zjistit,jak to zabít.To zlo,čekající dlouhá staletí na to,aby mohlo dosáhnout neuvěřitelných rozměrů,se konečně projevilo.
Knihovnice mu ukázala,kde se nachází zoologie a nechala ho o samotě.Jediné o co teďka stál bylo,aby u něho někdo byl,aby se ho někdo vyptával,co hledá.On byl jediný,kdo alespoň trochu ví,co se tady děje.
Hledal,ale nic nenašel.Našel pouze normální vlky.Ale tihle přeci nebyli normální.Byli abnormálně inteligentní.
Nikde ani zmínka o té zrůdě se špičatými zuby.
Napadla ho bible.Satanská bible.
Našel jí,konečně našel,co hledal.Hlavou mu běhaly hrůzné myšlenky o budoucnosti lidstva.Myšlenky ho hlodaly jako vrány hlodající mršinu.Stále silnější tlak v hlavě.Bolest Hlavy narůstala a on už to nemohl vydržet.Ale musel pokračovat.Kdyby s tím teď přestal,už by se k tomu nikdy nevrátil.Musel pokračovat.
Co se dozvěděl bylo fascinující.Jméno Vasago bylo v bibli.
Ta zrůda existuje už tisíce let a vždy se vrací.Vždy,když lidé dosáhnou určité míry vyspělosti.Takové míry,kdy mají spoustu otázek,on se vrací.Vrací se,aby je vrátil zpět.
Zavinil požár v Římě a v Londýně.Mor vznikl také jeho zásluhou.
Snaží se lidi zabíjet.Přežívá v jeskyních a živí se lidským masem.Cvičí vlky,aby vraždily.Stroje na smrt.
Pije lidskou krev a jeho srdce je z ledu.Zmrzlé a zvrásněné stářím.
Teď se vrátil zpět.Ne,to je špatné slovo.Vždyť on tu byl pořád.Jak to,že o něm nikdy nikdo neslyšel.
Díky němu vznikly pověsti o upírech.Žil v Rumunsku.Byl to samotný Hrabě Drákula,což byla pouze jeho přezdívka.
To co chtěl byla smrt.Stále se nažil přetvořit svět k obrazu svému.Ale to se mu nepodaří a on mu to překazí.
Musí,byla to jeho povinnost.

13.
Hledal dál.Musí se připravit na osudný boj.Musí přeci existovat způsob jak ho zabít.
Stvořil ho přeci samotný Satan,ale to nevadí.Vždyť i Ježíš byl Syn Boží a nakonec ho zabili.Kůly,stříbro,denní světlo.Co z toho ho může zabít.Šlo to dříve,tak proč by to nešlo nyní.Jenže to nešlo a on to věděl.
Po té dlouhé době se naučil přežít.Snášel denní světlo a stříbro,tak co má udělat,aby ho zničil.
Najednou ho něco napadlo.Jeho vlastní děti.Co kdyby ho sežraly ty vlci.
Ale,kdo potom zničí je?
„O to se teď nestarej.To se potom nějak vyřeší,“ říkal si v duchu.
Nejdříve to ale musí naplánovat.Ale kde.
U něho doma.Tam by ho přeci mohli zabít.Nebo snad tady ve Vikanu.
Odešel z knihovny.Stále přemýšlel,kde by měl zůstat.Hlava ho už tolik nebolela a on byl rád,že alespoň něco.
„Co kdyby ale vlci přišli sem.“ Tahle otázka ho sžírala celou cestu do motelu.
Otázka „Co kdyby,“ tady byla a pravda by mohla být horší než noční můra.

14.
Vasago se vrátil do své jeskyně.A měl v plánu to,co Johnovi vrtalo hlavou.
„Co kdyby přišel se svou smečkou do Vikanu.“
To měl také Vasago v plánu.Musel zabít toho,kdo ho našel.Toho,kdo ho chce zničit.Začínal mít strach.
Mohl by mu překazit jeho plány.Měl v plánu zničit všechny města v okolí a potom jít dál.Nejdříve ale musí do Vikanu.

15.
Cestou do Vikanu pálil ostatní malá města.Lidé co neutekli zabili a města srovnal se zemí.Lidé hořeli.On byl soud.Byl vládcem,který stál v čele inkvizice.Kdo neuznával jeho zákony, jeho zákony byl zabit.Rozčtvrcen jeho smečkou hladových vlků,upálen,sežrán jím samotným.Znal milión způsobů smrti.Uznával války a přírodní katastrofy.Žádné hranice.Lidé byly upalovány a zabíjeni jeden po druhém.Smečka hladových vlků šla stále dál a dál.
Jeho smrtící praktiky byly tak přesné,jako had pomalu se točící kolem své oběti.
Poslouchal křik svých obětí.Jejich výraz hrůzy,jež se jim řinul z očí.Neušetřil nikoho.
Už byl blízko.Vikanu měl na dosah ruky měl v plánu zničit ho,ale nejdříve musí najít Johna.Nedá ho vlkům.Zemře pomalou a bolestivou smrtí.Jeho vlastní rukou.
Zavraždí jeho a pak ostatní.Pude dál zničí celý svět.Tentokrát neměl v úmyslu zničit jen jednu oblast.Měl v úmyslu zničit vše.Vše na čem lidem záleželo.
Už vkráčel do města a za ním jeho děti-děti temnot,jenž ho poslouchají na slovo.Zaschlá krev.Zpečená těla a všude kam se podíval oheň.Jako pochodeň zářil tmou a stoupal do nebeských výšin.
Les vzplál.Johnův dům hořel a oheň se šířil dál.Vítr ho nesl.Příslib zítřka se blížil.Nastane soumrak bohů.
On bude nade všemi.Vytvoří novou rasu.Rasu takových,jaký je on.Rasu lidí bez lítosti a se zlem zakořeněným v jejich nitru.Srdce stejně ledové jaké ho má on.
Ledy praskaly.Oheň táhl na sever a zapaloval lidská obydlí.Vše hořelo a všichni věděli,že už nic nebylo jako dřív.Letiště byla zavřená.Poslední letadlo,které vzlétlo,po vlétnutí shořelo.
Lidé propadali panice.Neměli se jak dostat do práce.Nikde nebyly v bezpečí.Prchali dál na sever,ale oheň se šířil stále rychleji.Severní pobřeží Norska bylo pod palbou.

16.
Vikanu spalo.John bloudil městem a přemýšlel co bude dělat.
V dáli zářilo.John vzhlédl a spatřil,že za městem je oheň.Oheň blížící se k městu.Vasago se blížil.
John věděl co s ním bude.
Vasago kráčel pod městskou bránou Vikanu.Lidé začali rozsvicet světla ve svých domovech.Jejich děti měli zemřít.Muži vyšli ven,podívat se co se děje.Zkoprněle stáli na náměstí vedle Johna a koukali se,jak Vasago kráčí v čele a za ním jde smečka vlků.
Vasago stál u Johna,popadl ho pod krkem.Jeho dlouhé nehty udělali Johnovi v krku díru.
John cítil jak se mu zrychluje tep.Ostatní muži se k němu otočili zády a utíkali.Běželi ke svým domovům.Za nimi však běželi vlci.Celé město jimi bylo zamořeno.Jako havěť se šířili po městě.Vasago šel do řeznictví, s Johnem,vláčejícího za sebou.John byl od bahna.Zapáchal a nemohl dýchat.Vasago stiskl silněji.Johny zavyl bolestí.Začínal se cítit strašně slabý.
Šli do sklepa.Vlci naháněli své oběti po městě s ohromnou dychtivostí.
Ve sklepě se nacházel velký kruh,podobající se kruhu,jenž používali ve Středověku.Vasago našel provaz.Popadl Johnyho ještě silněji.Hodil ho na kruh.John se po něm sápal.Vasago ho popadl za nohy,otočil ho a přivázal ke kruhu.Na zdi visela pila.Ostrá a stará.Byla už celá zrezivělá.Nacházela se na ní krev zvířete zabitého řezníkem.John se nemohl ani hýbat.Škubal,ale ještě víc upevňoval stisk provazů.
Vasago vzal do pravé ruky pilu.Ukázal jí Johnymu.Na jeho tváři se objevil strašlivý úšklebek.
Johny těžce oddychoval.Tušil co teď přijde.Má trpět.
Vasago pevněji stiskl pilu.Pila se skláněla nad Johnyho.Začal řezat.Bolest byla nesnesitelná.Johny křičel.
Vasago ale nepřestával.Dosáhl kosti.Řezal pomalu.Krev mu tryskala po obličeji.Měl ji na ústech.Na chvíli se zastavil,olízl se.Pohlédl na strop.Zvedl ruce s pilou v pravici a zasmál se.
Pokračoval.Pila vrzala,jak se snažila dostat přes Johnyho kost.Kost se odlomila.Visela z kruhu dolů,ale ještě pořád visela na kůži.Tu už pila neuřízla.Vasago se naklonil nad Johnyho a jeho dech byl páchl hnilobou.
Popadl Johnyho kůže a začal je kousat.
Ruka odpadla na zem.Johny zaúpěl.Johny neměl levou ruku.Vasago strhl Johnymu kalhoty,takže měl jenom trenýrky.Vasago popadl znovu do ruky pilu a započal řezat levou nohu.Johny to nemohl vydržet.
Byl bez levých končetin.Vasago nemínil řezat mu i pravé končetiny a proto odložil pilu.
Johny přemýšlel,co bude dál.
Najednou mu Vasago uhryzl jazyk.Ostré zuby se do něho zahryzly a rvali ho ven.
Byl bez jazyka.Pusa se mu zaplňovala krví.Začal se dusit.
Na pravé ruce mu naběhla žíla.Vasago jí spatřil.Svými nehty mu udělal do ruky díru.Popadl žílu a snažil se jí dostat ven.Žíly z Johna vyšli a John měl roztrhané tělo.Maso na něm zůstávalo,ale už nežil.Žíly ve tvaru lidského těla,pověsil Vasago opodál,kde se nacházela šňůra na zvířecí kůži.Zbylou část těla bez života,pověsil na hák.
Z vysícího těla vytrhl srdce.Netlouklo.Vasago se do něj zahryzl.Rty měl od krve.Stékala mu po krku a dál po obnažené hrudi.
Strávil ho.Snědl srdce.Nevěděl však,že sám brzy zemře.

17.
Vlci trhali obyvatele Vikanu a nikoho nenechali uprchnout.Lidé se hnali po městě.
Najednou se otevřeli dveře a oni vběhli do řeznictví.Za nimi vlci.
Seběhli po schodech do sklepení.Mysleli si,že se zachrání ale vběhli vlkům do pasti.
Dole stál Vasago a sledoval,co se děje.Zbylí obyvatelé vběhli za Vasaga.Vlci se blížili.Vasago neměl kam uprchnout.Měl se stát další obětí svých dětí.Vlci seběhli po schodech.Vrhli se na Vasaga.Vší silou mu urvali hlavu.
Ta se kutálela až k nohám obyvatel Vikana.Vasago byl zničen.Stvořitel všeho zla byl zničen.
Jeho smrtí začal hořet sklep.Všechno,co v něm bylo,hořelo.Ubozí lidé zahynuly ve stejné místnosti,kde zemřeli také vlci.Lidé měli spálené obličeje a křičeli o pomoc.Ale nikdo nepřišel,už nikdy.

18.
Všechna města,kde byl Vasago a kde řádil plamen ohně,byla srovnána se zemí.Oheň se dostal až k moři.
Začalo pršet,jako kdyby měl déšť smýt,veškerou zkaženost na zemi.Oheň ustal.Déšť ho uhasil.Města byla zničena.
Ale alespoň se Vasago nedostal dál.
Lidé začali se stavbou nových měst,pevnějších.Svět byl ušetřen,ale ne navždy.Jednou se jistě najde někdo,kdo bude pokračovat ve Vasagových šlépějích.Prozatím může svět klidně spát.
Alespoň na dalších pár set let…

KONEC

Zdroj: www.liter.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář