Jdi na obsah Jdi na menu
 


Všechny možné horory

22. 8. 2007

tady je první:les mrtvých

Byly jsme s kámošema-Katka,Marcel,Honza,Bára a já stanovat v lese.Na kostelní věži už odbilo 11:00 ale všichni věděli že hodiny jdou pozdě takže to znamenalo že bylo 11:05 večer.teda už spíše v noci.Chvíli jsme se ohřívali a pak jsme rozbili(rozložili)jsme si stan a škrtli pod oheň.Na věži odbilo půl teda 11:35.A páč nám oheň dohoříval Honza šel pro dřevo,odešel a mi jsme slišeli chrastění z větvemi a pak výkřik!!! "POMOOOC"!!! mYSLELI JSME SI ŽE NÁS CHCE HONZA POSTRAŠIT.tak jsme si toho vůbec nevšímali a pak se po chvíli zase ozval Honzův hlas "POOMOOOOC,POMOSTE MI NĚKDO !!!" A protože jsme slyšeli tento hlas eště pronikaveji a vysilenými hlasivkami tak jsme se začali bát,rozechvívali se nám ruce A zase výkřik!Ale už byl tichý a hodně chraptivý.Bylo nám jedno co je z Honzou stan jsme nechali a vzali nohy na ramena!Noc proběhla v naší starý klubovně kde jsme prožívali mládí.Ráno jsme se vzbudili upl v poho.Vzpoměli jsme si na večer a dohodli že to půjdem omrknout tak jsme šli a uplně jsme se zděsili!!!Na stromě vedle něhož jsme stanovali(stan tam zůstal)byl vyrytý kříž !!!Ale moc jsme tomu nevěřili protože jak nás vystrašil a my jsme zdrhli tak Honza to tam mohl vyrýt a jít spát domů !!!Ale když jsme se koukli do stanu ležel tam dopis KDO NARUŠÍ NÁŠ KLID PŮJDE S NÁMI !!! V klubovně jsme se pak rozešli a šli domů TO CO SE NÁM STALO BYLO PŘÍSNĚ TAJNÉ!!!
Já jsem šla něco o tom lesu zjistit.Ptala jsem se babičky a výsledek nebyl možný !!! Babička nám řekla (pozvala jsem i kamarády který byli v lese se mnou)že tam o tom lese ví že tam byl dřív hřbitov a ten kdo narušil mrtvím tělům spánek zemřel tragickou smtí.Takže štěstí že jsme zdrhli jinak bysme už asi zemřeli.



A další:zpřetrhané žíly

Jednou jedna mlada 15ti leta divka Angela mela hruzostrasny sen,zdalo se ji o tom jak lezi ve sve posteli,prijde k ni mlada cernovlasa divka ktera ma plet jako bilou zet podiva se na ni uprimnym pohledem ,trochu se pousmeje ,vytahne ji ruku z podperiny a nuzkama ji na miste podreze. angela se zbudi cela spocena a znovu usne.Rano angela cela v soku rozdejchava sen . snazi se zapatrat v pameti a vzpomenout si jestli sen nepokracoval? a v tu si zpomene ze ji zena rekla, presne za 10dni prijdu vipit tvoji krev.Angela vyhruzku vubec neresila,ale prece Angele bylo podezrely to ze ji k nevydrzeni bolela ruka kterou ji zena ve snu podrezala.i kdyz o tom angela nevedela, cas ji ale bezel...

...angele zacaly prazdniny a proto premlouvala svoje rodice aby ji pustily na 14 dni ke sve nejlepsi kamaradce Vendule.rodice ji to dovolily a tak Angela nestracela cas ,zbalila si veci a vypadla z baraku.Vendula vysla Angele naproti a potkaly se presne u stareho hrbitova .kamaradky se privitaly a rekli si ze si prohlidnou stary hrbitov. Angela si prohlizela hroby , a Vendula se tise smala fotografii na jednom hrobe.dost!!!!!nesmej se tomu!!to nesmis!!zakricela Angela a prudce do venduly strcila. nerikej mi zase co mam delat,odsekla Vendula angelu.nechame hadek a radci pujdem domu souhlasis !!?divky odesli k Vendule domu,najedly se umily a sly spat . jeste dlouho do noci si povidaly a tak Angela narazila na odpoledne. Komu si se na tom hrbitove tak smala ?? povida angela? no..vis..hm..takove divne holce byla uplne bila,cerny vlasy a.. No a co na ni bylo tak smesneho ?ptala se Angala? No na te holce nic.. ale duvod umrti..pane boze Vendulo a proc teda zemrela ?? Pry si vyrvala zily s ruky a pak tu krev pila nez stacila vykrvacet..Fuuuj ale na tom neni nic k smichu ne ?? Ja nevim rika vendula me to prislo hrozne legracni..ale stejne ta holka musela bejt hrozna krava kdyz si dokazala jen tak vyrvat zily povida vendula ..hm.. me je to jedno povida Angela,a vzpomela si na strasny sen ktereho se zacinala bat..druhy den rano se Angela zbudila strasne brzo asi kolem 4:00 ale nevidela nikde Vendulu sla jí proto hledat. Vendulky rodice uz byly v praci a tak si Angela myslela ze najde Vendulu potaji kourit na zachode. ale na zachode vsak nekourila . sedela pred zrcadlem a rvala si zily z ruky Angela se snazila kamaradku zachranit kdyz vsak zjistila ze to neni jeji kamaradka ale ta bila zena ze snu.. Angela se ji podivala do tvare a uvidela opet vlidny a uprimny pohled....ale tohle neni sen..ja chci umrit..pomoooc..tyhle myslenky Angelu napadaly..angela neznamou zenu uderila a utekla zpatky do postele kde v klidu lezela vendula..asi v pul 11 rano se obe divky probudily a Angela zacela vypravet Vendule svoji desivou prihodu a Vendula rekla ze se ta divka kterou videla ve snu je stejna kterou videla na fotografii..Angela zacela panikarit ze to neni mozne ze ta zena nemuze byt duch kdyz si ji uderila atd. zbyly dny nebyly nejak zvlastni jenom se Angele zdaly porad stejne sny akorat zena rikala uz se ti to blizi.....a je to tady 10 den nastal. divky ten den byly cely den doma a koukaly na televizi protoze venku byla strasliva zima..bylo asi 22.00 h a divky sly spat .uz...se chystaly do postele ale najednou Angela chytla Vendulu za ruku a rika ji:ja vim ze tuhle noc nepreziju, dej tohle moji mamce a dale Vendule do ruky starej denik!!! vyrit ji ze se ji za vse omlouvam a ze s ni budu porad..Vendula se rozklepala a rika ne..ty to zvladnes,to ti slibuju...sly teda obe divky spat ..vendula se zbudila kolem 1 rano sla na zachod a v tu chvily za niprisla ta zena ...Angela se rozbrecela co po me do haje chces?? ja ti nic neudelala??bez prosim...proosim..pryc..bez..di..pryc..vzala ziletku a vyrizla Angele jazyk a podrezala ji brutalne zily..rano se Vendula zbudila a rozbrecela se kdyz vydela Angely telo vedle sebe..nevolala policii jenom vzala Angelu a zakopala ji na hrbitove,vedle ty byli pani na fotografii!! s brekem odnesla veci Angeliine rodicum a sla se obesit .. obesila se presne na zahrade svoji nej.. kamaradky. vsichni vydeli telo ktere se pohupuje uplne modre na strome.. co bylo v deniku se nikdy nezjistilo.. vedela to jenom maminka a Angela..ale rika se ze tam byly hodne divne fotky..myslenky..maluvky..a taky cela pravda..dozvedely jsme se ze angela vedela proc zemrela....

další:záhadná kostka

Byla jedna dívka která se jmenovala Katka. Měla dvě najlepší kamarádky, které se jmenovaly Markéta a Julie. Rodiče řekli Katce že pojedou někam na oslavu tak si Katka tajně domů pozvala Markétu a Julii, své 2 najlepší kamarádky. Už uplynulo pár hodin a holky se pořád nudily. Katka si jen tak z nudy vzala kostku a házela si s ní. Katka s kostkou hodila a až se zastavila jí chtěla Katka opět vzít do ruky, jenomže než jí stačila vzít kostka se pohla ze 2 na 1. Katka se udivila a zavolala k sobě ostatní holky. Holky to začaly zkoumat jenže v tom uviděla průhlednou uškrcenou postavu. Katka se zděsila, protože ta postava byla Julie. Promnula si oči, ale postava tam už nebyla. Pvěděla to holkám, ale ty řekly že se jí to jenom zdálo. Katka pokračovala v házení s kostkou. Opět se zastavila (ta kostka) a než jí Katka stihla vzít kostka se pohla z 5 na 2. V tom všechny 3 holky uslyšely příšerný zvuk jako když někdo střílí a někdo křičí. Najednou holky uviděly tělo mrtvé tělo. Tělo které mělo vyrvané oči z důlku, vytrhnutý jazyk a rozervanou hruď. Holky se začaly opravdu bát. Katka kostku nechala být a dělala něco jiného. Za hodinu se začaly tak bavit, že na to co se stalo ůplně zapoměly. Najednou si Julie nevšimla stolku na kterém ležela ta kostka a drcla do něj, kostka spadla a překulila se na 3. Holky si toho nevšimly a hrály si dál. Když v tom Markéta začala mluvit divným hlasem. Jako kdyby byla někdo jiný a ten hlas říkal: DNES O PŮLNOCI ZEMŘETE!!!!!!!!! Markéta upadla do bezvědomí, ale za pár minut se zase probrala a byla v pořádku. Potom si Julie a Katka všimly že je kostka opět na zemi. Katka si uvědomila, že to všechno asi způsobila ta kostka. Proto neztrácela čas a tu kostku hodila z okna. Nyní si holky opět začaly hrát. Kostka se ovšem někde daleko po odvození převrátila na 4. V tu chvíli začala strašná vichřice a holkám v pokoji praskly okna a hned vichřice přestala. Foukalo už jen trochu a protože byla kostka lehká opět se převrátila na 5. Holky si pořád hrály, ale najednou v pokoji začalo všecho létat a uslyšely zlověstný smích. Holky se hrozitánsky bály a proto utekly z Katčiného domu chtěly jít k Markétě domů. Tak běžely a běžely. Holky už byly skoro tam. Na cestě byla ta kostka, ale holky si jí nevšimly. Běžely dál. Julie Kopla do kostky, ale nevšimla si toho proto běžela dál. Kostka se tedy převrátila na 6. Ještě než byly holky u domu začali kolem holek polétávat duchové. Padly do bezvědomí. Když se potom probudily byly v nemocnici a jejich rodiče jim řekli, že byly 2 měsíce v bezvědomí. Markéta, Julie a Katka o tom vyprávěly svým rodičům, ale oni jim nevěřili. Holky už tohle nikdy nechtěly zažít.

A zase nějaký:Ryan

Ne, to nemohla být skutečnost…přesvědčovala sama sebe v duchu Laura…když se probudila z toho strašlivého snu, který se jí v noci zdál…

Laura byla tichá a ne příliš výstřední šestnáctiletá dívka , bydlela v Looklandu, malé vesničce, kterou obývalo asi tisíc obyvatel, se svou desetiletou sestrou Sandrou. Rodiče jí zemřeli, když byla malá a na starost ji a její sestru dostala jejich stará babička…Ta, ale před měsícem zemřela a Laura se musela postarat sama o sebe i o svou sestru. Chodila na ne příliš dobrou střední školu, ale spokojit se s tím musela, protože neměla moc peněz a za tuhle školu neplatila skoro nic. Kluci si ji nikdy moc nevšímali a dobrých kamarádek měla míň než prstů na jedné ruce. I když nebyla škaredá ani nekamarádská, jediný její problém byl, že byla příliš stydlivá na to, aby se začlenila do toho „lepšího kolektivu“…Žila si stále tenhle svůj nenápadný život až do té doby, kdy se objevil Ryan.

Ryan byl nový asi osmnáctiletý kluk, který se nedávno přistěhoval do Looklandu. Poprvé si ho všimla v kostele na pohřbu své babičky kde se sešla téměř celá vesnice. Měl na sobě rifle a černou mikinu s nějakým bílým nápisem. Byl velice pěkný, měl tmavě hnědé skoro až černé rozcuchané vlasy a krásné čokoládově hnědé oči. Lauře sice připadalo divné, kde se najednou takový kluk v Looklandu vzal a proč byl sám, bez rodičů, bez sourozenců…Laura, ale nad těmito otázkami přemýšlela pouze malou chvilku, protože Ryan byl tak okouzlující, že na něm Laura mohla oči nechat. Asi za deset minut skončila poslední modlitba v kostele a všichni, kteří se přišli naposled rozloučit s Lauřinou babičkou se přesunuli na hřbitov hned vedle kostela, aby uložili rakev do hrobu…Trvalo asi půl hodiny než byla černá rakev zaházená mokrou hlínou. To už se všichni pomalu začali rozcházet, jen pár lidí přišlo Lauře popřát upřímnou soustrast. „Lauro, už bychom taky měli jít domů.“:ozvala se po chvilce Lauřina sestra Sandra. Ale Laura chtěla alespoň ještě jednou spatřit toho překrásného kluk. Poslala Sandru samotnou domů a ještě půl hodiny hledala v kostele i na kostelním hřbitově toho kluka. „Šak se nemohl jenom tak vypařit..“:uklidňovala samu sebe Laura. Ten chtíč vidět toho kluka ještě jednou byl tak veliký, že kdyby velké kostelní hodiny neodbily půlnoc, nešla by Laura domů. Vzdala to. Celou noc se jí v hlavě míchalo spoustu vzpomínek na včerejší pohřeb babičky, ale přesto se v těchto vzpomínkách pořád vyskytoval i ten záhadný kluk. Nemohla si pomoct, stále na něj musela myslet. Proč? Čím ji tak okouzlil? Vždyť to byl obyčejný kluk, říkala si celý večer Laura, ale sama věděla, že obyčejný kluk to nebyl. Ráno se probudila asi za deset minut osm se strašlivým snem. Zdálo se jí…Sakra, o čem se jí to vlastně zdálo? Laura si nemohla vzpomenout, dokonce už ani nemyslela na toho kluka. „To je jedno, stejně to byl strašný sen, je dobře, že jsem na něj zapomněla, konstatovala v duchu Laura a pomalu se zvedala z postele…Neplánovala se ani podívat na budík kdyby ho náhodou neshodila z nočního stolku a nevšimla si, že ji za pět minut začíná první hodina…“Do háje!!!: zařvala Laura, čímž zbudila i svou sestru. Hodila na sebe, jako každá den, rifle, černé tričko a přes pás si uvázala mikinu s kapucí a utíkala si vyčistit zuby do koupelny. Za pět minut byla hotová i učesaná. Své dlouhé černé vlasy měla svázané gumičkou v culíku a oči měla namalované černou řasenkou a podmalované tlustými černými linky. Hodila batoh propíchaný mnoha sichrhajzkama na jedno rameno a utíkala celou cestu do školy. 8.15 bylo přesně na kostelních hodinách, když okolo nich Laura běžela. Škola byla těsně vedle kostel. Nebyla příliš hezká, pár okeních tabulek bylo rozbitých a omítka byla opadaná. Přesto byla Laura na tuto školu zvyklá a měla ji dokonce i docela ráda. Vyběhla do druhého patra a zastavila se u třídy s číslem 13. Byla to její třída, ve které už od prváku trávila celé dny a snažila se alespoň něco vnímat z každodenních nudných výkladů učitelů. Zaklepala a stiskla kliku, vstoupila a tiše hlesla: „Omlouvám se, byla jsem u lékaře.“ Celá třída se zasmála její chabé výmluvě, všichni totiž věděli, že opět zaspala. Učitelka jen mávla rukou a Laura se usadila do lavice. V duchu si nadávala, proč si hned ráno nevymyslela nějakou lepší výmluvu než zase návštěvu lékaře. Seděla vedle Karin. Karin byla jediná holka ze třídy, která se s Laurou normálně bavila. Poté co si Laura vybalila z batohu knížku dějepisu a roztrhané pouzdro Karin do ní lehce šťouchla loktem. „Co je zas?“, oprskla se na ni Laura. Máš smůlu, že jsi přošvihla dnešní ráno, šeptala tiše Karin. Do Looklandu se přistěhoval nový kluk a bude s námi chodit do třídy, pokračovala dál Karin. Laura ji, ale příliš neposlouchala, snažila se vzpomenout na ten sen co se jí ráno zdál. Karin do ní šťouchla, aby se už konečně probrala. Laura konečně začala vnímat co se kolem ní děje a otočila se za napřáhlou rukou Karin ukazující toho nového kluka. Nevěřícně na něj koukala, když v tom ji najednou někdo položil ruku na rameno. Laura se pomalu otočila zpátky a všimla si, že nad ní stojí profesorka a nevypadá příliš nadšeně. „Málem bych ti zapomněla Lauro představit nového spolužáka, který s námi bude chodit do třídy“, konstatovala tiše profesorka. Jmenuje se Ryan a je mu osmnáct let, více o sobě ti už snad poví on sám…“Crrr.“, zazvonil zvonek v rohu třídy, oznamující konec poslední hodiny. Laura obvykle věci hází do batohu co nejrychleji a nepřehledně, aby byla ze třídy co nejrychleji pryč. Ale dnes se snažila naopak co nejpomaleji. „Pohni!“ :sykla na ni Karin. Ale Laura si chtěla co nejvíce prohlédnout toho kluka. Hned totiž poznala, že to je ten kluk, kterého viděla na pohřbu své babičky. Vypadal tak smutně a zároveň tak mile, že Laura nemohla odolat tomu se na něj znovu a znovu podívat…Ryan si toho všimnul a poté co zmizela ze třídy i nabroušená Karin, přistoupil pomalu k Lauře a podal ji ruku: „Čau, já jsem Ryan.“ Laura ze sebe jen koktavě vydala: „Ahoj, ehm promiň, že jsem se na tebe tak dívala…“ Nemusíš se omlouvat, mě to nevadí…Líbíš se mi, nejsi jako ty ostatní holky, které si na mě celou hodinu ukazují a chichotají se a když se na ně podívám hned uhnou a dělají, že se na mě nikdy nedívaly…Zato, ty ses na mě nepřestala dívat ani když jsem se na tebe koukl já…“No víš, já jsme si vzpomněla, že jsem tě viděla na pohřbu mojí babičky a pak jsme tě vůbec neviděla, no a když ses objevil teď u nás ve třídě, tak mě to trošku zaskočilo…“:snažila se z toho trapasu Laura vykroutit. „No, víš, já už asi budu muset jít, ale zítra se určitě uvidíme a mohli bychom se po škole někam jít projít“:řekl Ryan, nechtěl se totiž už dál bavit o tom co se stalo v hodině dějepisu. „Tak fajn, čau!“:nadšeně odpověděla Laura a vyběhla ze třídy takovou rychlostí, že jí ani Ryan nestihl odpovědět.

Laura byla Ryanem a jeho nabídkou tak okouzlena, že si ani nevšimla toho jak si ji divně prohlížel. Jakmile doběhla domů, zavolala Karin. Za prvé se ji chtěla omluvit za to, že s ní nešla domů, za druhé ji chtěla povykládat co se stalo mezi ní a Ryanem a za třetí potřebovala nutně pomoct vybrat oblečení na zítřejší schůzku s Ryanem. „Crrr, halo taky Karin.“: ozvalo se poté co Laura vytočila číslo ke Karin domů. „Ahoj, tady Laura, nemohla bys prosím tě přijít ke mně domů? Musím ti nutně něco říct a potřebuji pomoct!“: vychrlila ze sebe jakoby jedním dechem Laura. „Jasně, za patnáct minutek sem u tebe!“:odpověděla Karin a položila telefon. Laura byla nadšená, Karin se na ni vůbec nezlobila a ještě k tomu má zítra schůzku s Ryanem. Tento den si jí opravdu vyvedl, konstatovala nadšeně Laura v duchu. Už dlouho se jí takhle nedařilo.

Karin za nedlouho zvonila u dveří kde bydlela Laura se Sandrou. Laura jakmile uslyšela zvonek, vystartovala ke dveřím tak rychle, že povalila i květináč stojící na rohu jejího pokojíku. „Ahoj!“: zdravila Laura nadšeně Karin. Laura hned zatáhla Karin na sedačku do obyváku a pověděla Karin co se stalo, poté, co odešla ze třídy…Karin tomu nemohla ani věřit, ale své kamarádce to přála a byla z toho nadšená stejně jako ona. Věděla totiž, že s Laura chodila jen s pár kluky a že konečně potřebuje ten svůj monotóní život nějak zpestřit. Obě dvě se vrhly k Lauřině skříně a začali hledat to nejlepší oblečení na zítřejší schůzku s Ryanem. Nakonec se usnesli na tom, že bude nejlepší, když se Laura obleče jako normálně. Bylo už dost pozdě, když šla Karin domů, ale obě byly nadšené z úžasného odpoledne, které spolu prožily. Laura si vlezla do sprchy, umyla se nalakovala si nehty na rukách svým oblíbeným černým lakem, rozčesala si vlasy, šla uložit ke spánku Sandru a šla si sama lehnout do svého pokoje. V hlavě se jí přemítaly všechny události dne, který právě prožila, ale v tom najednou se jí vybavil sen, který se jí předešlou noc zdál a ona si ho už ráno nemohla vybavit. „Ryan…ano, v tom snu byl Ryan, ale co tam dělal??“: vybavovala si dále svůj hrůzostrašný sen Laura. „Ne, to snad nemůže být pravda…Ryan v tom snu škrtil mladé dívky…ne, tomu nevěřím…to byl jenom sen!“: uklidňovala se Laura. „Ryan je přece tak hodný, milý a sympatický…Nechápu, jak se mi taková blbost mohla o něm zdát…!“:zkonstatovala nakonec Laura a pak tvrdě usnula.

Další den ráno se Laura probudila v sedm hodin ráno, to bylo poprvé v tomto týdnu co nezaspala. Nemohla se totiž dočkat školy…A to vše jen kvůli Ryanovi. Celé dopoledne se na sebe Laura s Ryanem usmívali. Laura se do Ryana nejspíš zamilovala. Ve tři hodiny odpoledne skončila poslední hodina a Ryan počkal na Lauru, pomohl jí sbalit věci do batohu a oba dva spolu ruku v ruce vyšli ze školy. Venku svítilo slunce a pofukoval příjemný vítr. Laura byla v sedmém nebi…Najednou se Ryan zastavil vzal její ruku do své a řekl: „Lauro, strašně tě miluji a chci s tebou chodit…“ Laura si už ani nemohla víc přát a tak Ryana objala a začala ho líbat…

Další dva týdny byly perfektní. Laura teď měla kluka, začalo se jí dařit i ve škole, dokonce poslední týden nedostala žádnou čtverku a ještě k tomu si s začala rozumět téměř se všema holkama i klukama ve třídě. Vše bylo tak báječné. Každá den chodila po škole s Ryanem na procházky, občas se zastavili i na zmrzlinu nebo zákusek. Večer se chodili procházet s Ryanem do parku a když netrávila odpoledne a večer s ním, bývala s Karin. Dívali se spolu na filmy, chodily spolu nakupovat nebo do kina. Prostě to už lepší být ani nemohlo.

Až jednoho odpoledne, když jim skončila školy Ryan najednou zmizel a Laura ho nemohla najít. Zkoušela mu i volat, ale on telefon nebral. Najednou si uvědomila, že o něm vlastně vůbec nic neví, neví kde bydlí, proč ho nikdy neviděla s rodiči, proč ji nikdy neřekl co dělal předtím než přijel do Looklandu, prostě vůbec ho neznala. Po škole šla sama domů, neustále nad tím musela přemýšlet a slibovala si, že jakmile se s ním zítra uvidí ve škole, tak se ho na všechno zeptá bude trvat na tom aby jí o sobě řekl co nejvíc. Dnešní večer ji připadal strašně nudný. Pojedla společně se sestrou, šla se umýt a potom si šla udělat pár úkolů do matematiky. Sedla si ke stolu a najednou se podívala do kalendáře a zjistila, že dneska je to přesně měsíc co spolu s Ryanem chodí…Najednou jí to začalo být líto, že na ni dneska nepočkal a ani se jí neozval. Najednou k němu necítila pouze tu lásku, ale začala být na něj pořádně naštvaná, ani by jí to tolik nevadilo, že odešel a ani nezavolal, kdyby to tak jen dneska nebyl celý měsíc co jsou spolu…Šla spát, byla unavená a pořádně naštvaná. „Šak já se ho zítra na to ve škole zeptám a budu chtít pořádné vysvětlení“: uklidňovala se Laura.

Ráno opět zaspala. Probudila se a bylo osm hodin. Udělala vše, to co bylo ráno nutné k tomu, aby vypadala trošku jako člověk a loudala se pomalu do školy. Měla mrzutou náladu. A to všechno kvůli Ryanovi. Jakmile došla ke třídě číslo 13, zaklepala a vstoupila dovnitř. „Ááá, Laura opět zaspala, krásné ráno, Lauro, posaď se a vytáhni si laskavě učebnici, jsme na straně 118“: přivítala profesorka Lauru. Hned jak se Laura posadila otočila se na místo, kde obvykle sedívá Ryan. Ale Ryan dnes ve škole nebyl. „Ach jo!“:povzdechla si Laura a místo pročítání textu v učebnici všechno co se stalo včera po škole vyprávěla Karin…

Laura dneska celý den měla zkažený, ani nevěděla vůbec proč, ale byla si jistá, že to je i kvůli Ryanovi. Dneska se cítila celý den unavená a otrávená. Jakmile zazvonilo, křikla na ni Karin: „Promiň, ale já dneska musím domů rychle, přijede babička, tak se uvidíme až zítra…“ Laura jí jen nepřítomně přikývla a loudala se školní chodbou ven před školu. Jakmile otevřela těžké školní vrata, stál před nimi Ryan. Hned ji objal…Najednou se zase cítila o něco líp…“Promiň, že jsem na tebe včera nepočkal a ani ti nezavolal, vím, že jsme spolu už měsíc tak jsem chystal pro tebe překvapení!“:vychrlil Ryan na Lauru. Laura jakoby zbavená smyslů a nepamatujíc na včerejší zlobu na Ryana mu najednou všechno odpustila. Dala mu pusu a chytla ho za ruku: „Mě to nevadí, jsem ráda, že tě zase vidím…!“ Asi po pěti minutách se Laura zastavila, sundala si batoh z ramena a začala v něm horečně něco hledat…“Co hledáš, lásko?“: zeptal se láskyplně Ryan…“Už to mám!“ : vykřikla Laura a z batohu vytáhla malého medvídka s velkým srdíčkem na kterém bylo napsané: „LAURA A RYAN“ a podala ho Ryanovi. „Je nádherný“: řekla Ryan a dal Lauře velkou pusu. „A dneska večer mám pro tebe taky překvapení k našemu výročí, příjdu pro tebe večer v sedm a to překvapení ti pak půjdu ukázat, souhlasíš??“:zeptal se Ryan a sladce se na Lauru usmál. Laura byla zase najednou v sedmém nebi. Na všechno zapomněla, už jí i bylo jedno, kde Ryan bydlí a jakou má rodinu. Byla ním tak okouzlena, že v jeho společnosti na všechno zapomněla a přestala se na něj i zlobit.

Domů přišla asi v šest hodin, upravila se, protože si myslela, že ji Ryan pozve na nějakou večeři nebo tak, ale to ještě netušila co ji ten večer čeká…Zavolala Karin a všechno ji vyprávěla. „Lauro, mě se ale to jeho jednání přestává líbit. Kdo ví, kam tě chce zavést…Lauro neblbni.“:řekla jí svůj názor Karin, Karin se to totiž celé přestávalo líbit. Vůbec nesouhlasila s tím aby Laura šla s Ryanem někam pryč a ještě k tomu tak pozdě večer, ale už s tím nemohla nic udělat, protože uprostřed jejího přemlouvání uslyšela, jak u Laury doma zvoní zvonek u dveří a už si domyslela, že to bude určitě Ryan. Laura se s Karin co nejrychleji rozloučila a položila jí telefon. Utíkala otevřít Ryanovi dveře. „No ne, tobě to dneska tak sluší, Lauro!“ :zalichotil Ryan. Laura se opět v jeho společnosti začala rozplývat. „Tak kdy půjdeme?“ :nahodil Ryan. „Třeba hned, už se nemůžu dočkat…“ :odpověděla natěšená Laura. Ale najednou Ryan vytáhl z kapsy od mikiny černý šátek a začal Lauře zavazovat oči. „K čemu ten šátek?“ :zeptala se trochu vystrašeně Laura. „Přece by to nebylo překvapení, kdyby jsi všechno viděla.“ :odpověděl Ryan a Laura se zase uklidnila. Vyšli ven. Venku už byla docela tma, ale Laura se vůbec nebála, věděla, že s Ryanem je v bezpečí. Myslela si, že půjdou někam na zábavu, kde je hodně hluku, ale oni šli stále po trávě a všude kolem bylo ticho. Ryan občas políbil Lauru na krk aby neměla strach. Laura najednou ucítila chlad, nevěděla kde je, ale věděla, že na tom místě, kde je teď už někdy byla. Znala to tu, ale nemohla si vzpomenout, kde to je. „Kde to jsme?“ :zeptala se Laura Ryana. „Neboj už budeme za chvilinku u toho překvapení…“ Bylo slyšet jak Ryan druhou rukou otvírá nějaké dveře. Ale ty dveře vrzaly, byly to určitě už nějaké staré dveře. Najednou Laura dostala strach…“Ryane, kde to jsme, sundej mi ten šátek já se bojím…!“ :i když se snažila Laura mluvit klidně, bylo poznat jak se jí hlas třepe. „Neboj lásko, už tu budeme!“ :odpověděl Ryan naopak naprosto klidným hlasem. Sundal Lauře černý šátek z očí. Lauře trvalo asi deset vteřin než se rozkoukala. Zjistila, že stojí na hřbitově vedle kostela a před nimi jsou otevřené dveře od márnice. Laura se vyděsila. Dostala strašný strach a litovala toho, že neposlechla Karin a že radši nezůstala doma. Ale teď s tím už nemohla nic udělat. Než byla schopná ze sebe vydat hlásku a zeptat se Ryana co tady dělají, začal jí za zadu Ryan škrtit tím černým šátkem co měla předtím uvázaný na očích…Najednou si vzpomněla na ten sen, ve kterém Ryan škrtil ty dívky…Ano už si vzpomíná, jednou z dívek, které Ryan v tom snu škrtil byla i ona…Chtěl křičet, ale moc dlouho to nevydržela, křičela jen slabě, že ji snad nemohl ani nikdo slyšet a pak….pak když už ji docházel dech a nemohla skoro už ani dýchat stihla se akorát Ryana zeptat: „Ryane PROČ, PROČ??!!“……

Probudila se v bílém pokoji, vedle ní byl jakýsi přístroj, který pořád pípal a běžely na něm jakési zelené čáry. Laura se probudila. Byla v nemocnici. Slyšela jak si doktoři říkají: „Ta holka měla štěstí, kdyby ji neslyšela ta paní z kostela, asi by už teď tady nebyla…

Laura si najednou všechno začal vybavovat. Měla na Ryana takový vztek, měla si toho všimnout už na začátku, že je divný, ale byla zaslepená láskou…Pořád nad tím musela přemýšlet…Náhle se otevřely ty bílé dveře naproti její postele a vstoupil jakýsi pán. Měl na sobě bílou košili a bílé kalhoty. Byl to doktor. „Tak co, jak ti je, Lauro??“:zeptal se jí vlídným hlasem a dokonce se na ni i usmál. „Jo jde to.“ :odpověděla Laura. „A myslíš si, že bys unesla, kdybychom ti teď sem poslali návštěvu? Ale jestli nechceš a jsi unavená tak řekni a já je pošlu domů ať příjdou třeba zítra!“ :zeptal se opět doktor tím milým hlasem. „Ne to je dobrý, pošlete je za mnou.“ :Laura sice nevěděla kdo přišel, ale nechtěla být sama, chtěla si s někým povídat…Najednou do pokoje vstoupila Karin. Laura byla štěstím bez sebe, že ji vidí. „No vidíš, říkala jsem ti ať s ním nikam nechodíš, neodpustila bych si to, kdyby to dopadlo jinak než takto, co kdyby tě našli mrtvou?“ :hlesla vystrašeně Karin. „Už je to v pohodě, mám tě moc ráda a jsem šťastná, že jsi za mnou přišla!!!“ :odpověděla šťastně Laura a Karin objala kolem ramen. Najednou se ale ve dveřích pokoje objevil kluk, Laura se strašně vyděsila, vypadal téměř jako Ryan. „Karin, kdo to je??“:zeptala se vystrašeně Laura. „No víš, to je Bryan, je nový v Looklandu a chodí k nám do třídy místo Ryana. No a my jsme spolu začali chodit, je úplně úžasný, Lauro!“ :rozplývala se nad svým novým objevem Karin. „Karin nech ho být, je úplně stejný jako Ryan, copak to nevidíš?“ :zděšeně sykla Laura po Karin. Ale Karin jakoby byla úplně v tranzu. Copak si Karin nevšimla, že vypadá úplně stejně jako Ryan a že má podobné jméno? „Ach ne! Copak se to samé musí stát i Karin? A třeba to dopadne ještě mnohem hůř než to dopadlo se mnou!“ :vykřikla Laura. To Snad Nemůže Být PRAVDA!!!


a zase:bartranci,vrah,duch

Byla temná,bouřlivá noc. Mraky potemňovaly nebe. Brigitte ležela v posteli a urputně se snažila usnout. Neměla bouřky ráda a nejradši by je zaspala. Cítila to ve vzduchu. Dnes se něco stane. Něco co jí navždy změní život. Každou minutu se převalila na jiný bok a stále nemohla jen zavřít oči a usnout. Nějaká síla ji nutila držet oči otevřené a jakmile by je alespoň na vteřinu zavřela,stalo by se něco,čeho by navždy litovala. Tak Brigitte stále jen ležela a dívala se na skříň a na stůl,na lampu a na......okno. V okně uviděla temnou tvář. Dost ji to vyděsilo. Posadila se na posteli a znovu se odvážně podívala k oknu. Tvář byla pryč. Brigite zatřepala hlavou a zpátky si lehla. Neuběhla ani minuta a Brigitte z okna uslyšela hlas. Šeptal jí něco stále dokola. Chvíli se zaposlouchala a pochopila co hlas říká. Chce aby ho následovala nebo se stane něco jejím blízkým. Brigitte se polekala. Nechtěla aby se kvůli jejímu strachu stalo něco třeba mámě nebo tátovi. S malou dušičkou vstala z postele a skočila do bot. Pak vylezla oknem ven. Málem přestala vidět jak se vylekala. Vedle ní stála v tu chvíli prapodivná postava. Byla temná,nebylo jí vidět do tváře,ale jediné co Brigitte na postavě zpozorovala,bylo že měla pouze bělmo v očích. Brigitte ze sebe nebyla schopna vydat ani hlásku. Klepala se hrůzou. Nemohla poznat zda se postava dívá na ní nebo někam jinam. Postava mávla rukou a nastárlým hlasem zašeptal: "pojď za mnou...dělej!". Vyrazila a Brigitte klusala za ní. Brigitte byla jako v transu. Dívala se stále jen na tu postavu. Šli asi 20 minut. Chvíli po louce,která vypadala v noci děsivě a taky lesem do kterého jednu chvíli odmítla Brigitte jít,ale postava znovu začala vyhrožovat a to ji přemluvilo. Začalo tiše hřmít a bouřka pomalu sílila. Brigitte se zastavila. Z bouřek má panickou hrůzu. Padla na zem a začala vzlykat. Už nto dále nevydrží. je bouřka,noc a ona kráčí s neznámou postavou s bělmem v očích a vyhrožovacími návyky lesem. Postava se otočila a opět zašeptala: "támhle je náš cíl". Brigitte vzhlédla. Opravdu tady les končil. Brigitte spatřila děsivý dům. Klepala se víc než předtím. Postava se sklonila k Brigitte a začala vysvětlovat: " v tom domě mučí můj zlý bratr,váš bratranec tvou sestru a tvého bratra. Musíš mu v tom zabránit. Hned!" Brigitte se chtěla postavě podívat do očí,ale...byla pryč. No to snad ne. Brigitte byla na zhroucení. Kde to vůbec je? Své sourozence milovala a přece je nenechá zemřít? Na nejistých nohách vkročila do rozpadajícího domu. Po stěnách byla spousta krve. projela vyděšeným pohledem první pokj. Chtěla vykřiknout a utéct odsud,ale nemohla!!Nešlo to. Jako by přišla o hlas. Na zemi v koutě něco leželo. Byla tma. Brigitte se k věci přiblížila a sklonila se k ní. Najednou se hrdlo uvolnilo a ona začala ječet hrůzou. Ležela tam ruka. Také nohy povolily a Brigitte v šoku utekla do dalšího pokoje. Ten byl koncem jejího trápení v domě. Uprostřed pokoje stál muž,nejspíše bratranec a v rukách držel dvě hlavy. Její sestry a bratra. Tohle Brigitte nevydržela a zkácela se na zem. Dále nikdo neví co se stalo. Najednou se Brigitte probudila v nemocnici. Vedle ní seděla její maminka a tatínek. Oba dva se na ní utrápeně dívali. Brigitte už nikdy nebude schopna vnímat okolí,utrpěla šok ze kterého se už nedostane. Už nikdy se nedozví co se skutečně stalo ,ale vy se to dozvíte. Oba synové Brigittiny tety Anny si vyrazili ny výlet. Už mnoho lidí mělo podězření že něco nění s jedním z bratrů v pořádku. S Philem. Muselo se mu něco stát v hlavě a měl stále větší chuť zabíjet. Nejdříve zabil svého bratra Michaela a vyškrábal mu obě oči.Pak se dostal jednoduše do domu Brigitte. Měl klíč. Unesl dva sourozence. Brigitte se na noc vždy zamykala a Phil se proto nedostal k ní do pokoje. Vystačil si tedy s těma dvěma a odvezl je do starého domu. Přes všechnu snahu kterou Brigitte vynaložila všechno dopadlo špatně. Kdo jí ale přivedl k domu a vysvětlil že její sourozenci potřebují pomoc. Stačilo přijít o pár minut dříve a mohli žít. Vrah odnesl hlavy a Brigitte před dveře briggitina domu a tam je ráno našel Briggitin táta. Byla to skutečně děsivá příhoda na kterou vzpomíná celé město s hrůzou a také si každý pokládá otázku zda vraha chytili,jestli ne......však víte co by se mohlo stát.



další:teta z Ameriky

Malá Frída si nejvíce rozuměla se svou tetičkou Janou.Jednoho dne ale Jana našla ,,pravou" lásku a odjela za svým Jackem do Ameriky.Frída zatím vyrostla a na tetičku zapomněla.Jana rodinu vůbec nenavštěvovala a neodpovídala ani na dopisy od nich.Byla až moc zamilovaná.Jediná,která na Janu nezapomněla byla jejich fenka Elsa,která na Janu každé ráno čekala u brány.Ale co bylo nejdivnější,Elsa se pokaždé vracela s pamlskem.Frída vyrostla a rodiče jí zemřeli.Elsa byla už stará,ale každé ráno den co den chodila k brance a vracela se s pamlskem.Jelikož si Frída už nevzpomínala na tetičku,nevzpomínala si ani na její zvyk,dát každé ráno Else u branky pamlsek.Jana totiž vždycky chodila ráno pryč.Buď do práce,nebo zařídit nějaké záležitosti.Jednoho dne si Frída četla noviny a narazila na článek s titulkem:,,Probodal svou ženu pro peníze"Začetla se do novin a zjistila,že nějaký Jack Parker pobodal svou ženu Janu Parkerovou(za svobodna Svobodovou) a že se celý tento incident odehrál v Americe.Jana Parkerováprý sdědila bohatství po své matce a on ji pak probodal.Frída se jmenovala Svobodová,protože Jana byla sestra jejího otce,ale řekla si,že to je jen schoda jmen.Byla tak malá,když viděla Janu naposledy...Článek končil tím,že šel pan Parker do vězení a Janu pohřbili dle jejího přání v rodné České Republice.Tu se Frída bez jakéhokoliv přemýšlení ozhlédla.Na zahradě ležela mrtvá Elsa.Umřela stářím.Elsa si doběhla pro lopatu,aby ji pohřbila na zahradě,ale než se vrátila,Elsa znovu oživla a hned vedle ní byl papírek s nápisem:,,Promiň."Frída si okamžitě vzpomněla na tetičku,která odjela do Ameriky a už se nikdy nevrátila.Jana chtěla Frídě odčinit,že jim nepsala ani je nenavštěvovala a věnovala se jen manželovi,který ji zabil pro peníze.Frída objala Elsu a šla na nedaleký hřbitov.Podle svého očekávání tam našla Janin hrob.,,Děkuji ti Jano a odpouštím ti."Řekla ke hrobu Frída a položila na hrob Janinu oblíbenou květinu-sedmikrásku.


další a další:trest pro neposlušné

Marie byla dívka,která neměla moc kamarádů.Sice měla kluka,ale jejím nejlepším přítelem byl počítač.Jednoho dne si hrála na počítači až zapomněla,že má rande.Marie odešla ze stránky s hrami on-line a narazila na stránku o magii.Marie sice na takovéhle věci nevěřila,ale její kamarádka Eli ano.Proto se Marie rozhodla,že si stránku trochu omrkne a pak pošle Eli její URL adresu mejlem.Pak ji ale napadlo,že by si některé z kouzel mohla zkusit.Našla tedy návod jak vyvolat ducha a vše připravila.Jelikož na nadpřirozeno nevěřila,myslela si,že jde jen o legraci a nedbala na upozornění,které bylo napsáno tlustým červeným písmem pod článkem.Upozornění říkalo:,,Pozor!!!Toto vyvolávání může absolvovat jen kvalifikovaný vyvolávač duchů!!!"Marie se ale stejně pustila do vyvolávání.Po chvilce se jí vypnul počítač.Marie se začla trochu bát,ale na tyhle věci přeci nevěřila!!!A tak si namlouvala,že jen obyčejně vypadl nějaký kabel,nebo to byla závada na elektřině.Pokračovala dál.Náhle se na obrazovce počítače vynořila tvář ječící ženy a Marie odskočila pryč.Z očí ženy najednou začaly šlehat plameny a dům začal hořet.Marie stratila vědomí a spadl na ni trám.Naštěstí pro ni si její přítel myslel,že nedorazila na rande,protože se jí něco stalo(protože Marie vždy dorazila přesně včas) a přijel s autem až k hořícímu domu.Zavolal hasiče a vrhnul se do domu pro Marii.Podařilo se mu vysvobodit ji zpod hořícího trámu a ambulance ji pak odvezla do nemocnice.Po několika dnech se Marie vzpamatovala a první co viděla byla vyděšená tvář její téměř jediné kamarádky Eli.Eli jí řekla,že dostala podivný e-mail,v kterém stálo:,,Potrestala jsem tvou kamarádku,která mne probudila z věčného spánku."Potom jí zadrnčel mobil.Volal jí Mariin přítel,že je Marie v nemocnici.Eli to nedalo a prozkoumala všechny okolnosti.Zjistila,že dům Marie byl postaven v místě,kde se oběsila tehda ještě mladá dívka jménem Marie.Marie před svou smrtí zanechala rodičům dopis,kde stálo,že ji nikdo nesmí budit z věčného spánku,jinak se mu něco stane.Marie se potom přiznala k vyvolávání duchů a už nikdy nic takového neprovedla.Zároven identifikovala fotografii oné ženy,kterou jí ukázala Eli,za obličej dívky z počítače.Marie se sice uzdravila,ale dostavila se u ní doživotní nevyléčitelná fobie z počítačů,což byl poslední trest za její neposlušnost.I když to pro Marii znamenalo spíš požehnání.Našla si spoustu nových kamarádů a její plet už nebyla tak bledá.


dále:příběh o krvavé studni

Byla jednou jedna holčička a ta žila v domě,před kterým stála studna.Na té studně byl čínský nápis a ta malá holčička pořád vyzvídala od babičky co ten nápis znamená.Ale ta ji jen pořád říkala,že se to dozví až jí bude osmnáct.A opravdu.V den,kdy děvče oslavilo své osmnácté narozeniny,nápis se přeložil s čínštiny do češtiny a stálo na něm:,,Kdo se omyje vodou ve studni před půlnocí,splní se mu každé přání.Kdo se však omyje po půlnoci,stihne ho zlá kletba."Děvče se podívalo na hodinky.Zbývaly dvě minuty do půlnoci.Tak se tedy dívka rychle omyla a šla spát.Když se ale ráno podívala na hodinky,zbývaly dvě minuty do dvanácti.Dívka zjistila,že se jí hodinky zastavily.Zděsila se,ale nic se jí nestalo,tak jakápak kletba.Ale když si šla vyčistit zuby,všechna voda se změnila v krev.Vypadala tak a chutnala tak.Šla ale dolů napít se.Ale voda ve skleničce se opět změnila v krev.Ale to viděla jen ona,že je to krev.Ostatní pili vodu obyčejně a nijak jiná jim nepřipadala.A tak vůbec nepila a nedotýkala se vody a nikomu neřekla proč.Přece nebude pít krev..!A tak nakonec skončila na kapačkách.Voda v kapačkách byla ta jediná,co se jí neproměnila před očima v krev.Přesně za rok na její narozeniny se čínský nápis opět změnil v český.Ale ona se příliš bála,než aby se vodou opláchla.Mohlo by se stát něco horšího.Pak ale vešla do domu a pustila si vodu z kohoutku.Kouzlo pominulo,voda byla opět vodou.Dívka z tohoh byla tak šťastná,že si vytrhla trubici na kapačku z ruky.A tak jí nebylo nic platné,že kouzlo pominulo,protože vykrvácela...



další:V zajetí malomocných

Tento příběh je sic vymyšlený,ale budeme to teď brát jako dávnou pověst,ano? Stal se asi před 100 lety v době velkých sukní které nosily bohaté dámy a také černých klobouků které se nosily na hlavách vznešených pánů. Přemístíme se ale úplně jinam. Pryč z bohatého náměstí se třemi cukrárnami a kavárnami. Přemístíme se na nádraží v Bostonu kde právě sadili zbrusu nový,nákladní vlak na koleje. Dalo to v té době strašně moc práce...Poměrně blízko kolejí můžeme zahlédnout postavu. postavu chlapce,malého a zrzavého. Já alespoň vím že se jmenuje Charlie a pochází z chudší části města. Jeho rodiče zemřeli při požáru jejich vlastního domu a Charlie utekl. Od té doby je z něj vyhnanec a sirotek. Charlieho fascinují vlaky. Zbožnuje zvuk rozjíždějícího se vlaku po kolejích a miluje pištivý zvuk při brždění. Zná o vlacích mnoho. Když byl malý,ještě jeho otec mu vyprávěl vše co o vlacích ví. Jeho otec byl strojvůdce....Charlie tedy stál a okouzleně koukal na lesklý trup vlaku. Nemohl si dovolit ani jednu jízdu. Tak jen pořád stál a přemýšlel. Náhle mu probleskl hlavou nápad!!!Nápad,který ho raději neměl nikdy napadnout. Když vlak stál již pevně na kolejích,chytil se Charlie okraje jednoho vagonu a přehoupl se. Překvapila ho hloubka vagonu. Pustil se a spadnul do jedové vody. Jistě,byl to nákladní vagón převážející vodu. Charlie se potopil,ale rychle vyplaval zas na hladinu. Vlak se k Charlieho radosti začal pomalu rozjíždět. Než si ale uvědomil že se nepodíval kam to vůbec jede,už vlak pádil kdesi na západ. Charlie se chytil okraje vagonu a vyhlídl na nápis. A......F...co to je?aha....R....I......C...A. ...Afrika?!!!!Charliemu se zastavilo srdce. Jede kamsi do Afriky,sám,neznámým vlakem, a s neznámými lidmi. Co ještě může být horšího? Poprvé od jeho nápadu ho zalitoval. A to ještě ani zdaleka netušil co se přihodí...Svalil se zpátky do vody a čekal. Čekal hrozně dlouho. Zdálo se mu snad neskutečné jak dlouho jede. Asi po třech dnech jízdy bez zastávky dostal Charlie napád! Vyzdvihl se na okraj vagonu a sedl si. Cítil se jako by létal!!Po chvíli se Charliemu začalo zdát že jedou nějak rychle. A pak to uviděl!!!!!!!!!!!!!!!DÍRA!Veliká černá a hluboká díra v kolejích. Byla tak blízko že Charlie nestačil ani zařvat POMOC!Vlak náhle padal. Do děsivé díry plné černoty. Charlie si ani nevzpomínal na co tenkrát myslel. Vypadl z vlaku a věděl že to budou asi jeho poslední vteřiny života. o to více byl překvapen když dopadl na měkký polštář. Veliký a tak měkký...Vedle něj dopadli také strojvůdčí,řidič a ostatní lidé z vlaku. Charlie se zděšeně podíval nahoru a tam? NIC!!!Vlak se vytratil! Charlie i ostatní měli konečně čas se podívat pořádně kam to dopadli. Byla to jakási jeskyně. Jediným zdrojem světla byla díra v zemi kudy spadli. A ta se právě teď zavírala.Nastala děsivá tma. něco nebo někdo dýchlo Charliemu na krk. Polekal se tak,že vyjekl na celou jeskyni. ozvěna nezklamala a byl z toho jeden velký rámus. Charlie uviděl v rohu svíčku. A v druhém rohu také. A v ostatních taky. Světýlka se přibližovaly a rozmnožovaly. Nakonec bylo světýlek tolik,že se dalo rozpoznat co nebo kdo svíčky drží. Stvoření oblížili pět krčících se vyděšených postav. Vše co se dělo dále bylo tak rychlé,ale tak děsivé přitom. Postavy odhalily své černé pláště a zajatci vyděšeně zařvali. To,co uviděli bylo tak strašné a tak hrůzostrašné že všichni jeden po druhém klasli k zemi. V plášti byli polomrtví malomocní ze kterých kapala rudá krev. Jejich oči se dívali chladně,byli bez zorniček,bylo z nich vidět pouze bělmo. Malomocní zvraceli podivnou tekutinu a stále se přibližovali. Všech pět postav už dávno leželo na zemi hrůzou. Dále nikdo neví co se dělo,ale vše co se ví je že dva lidé z těch pěti tu hrůzu nepřežili a zbývající tři,mezi nimi byl i Charlie, se probudili kdesi v lese u vlaku,který byl natřen na černo a na něm krví napsáno: TO BYLO JEN VAROVÁNÍ. Nikdo z lidí netuší co měli malomocní v plánu a nikdo se to ani nesnažil zjistit.



a zase jeden:kouzlo smrti

Markéta i před tímto strašlivým zážitkem věděla dobře že její bratr Petr často neznámo kam odchází a vrací se až pozdě večer. Jedno další stejné odpoledne už měla Markéta Petrových odchodů dost a rozhodla se ho potají špehovat. Petr opravdu ve tři hodiny odešel nepozorovaně z domu,ale někomu přece jen z dohledu neunikl. A to Markétě. Po dlouhém a těžkém sledování se konečně dostali z města kamsi neznámo do lesa. Markéta byla překvapená,že o tomto lese ještě neví. Přece není tak daleko aby ho neznala. Ale jak pátrala tak pátrala v paměti,za těch 13 let jejího života tady si nevzpomene ani na jedinou zmínku o tomto lese. Petr prokličkoval mezi pár desítkami dtromů a konečně se nejspíše dostal tam,kam chtěl. Markéta byla ráda že jsou na místě vzhledem k tomu že jí bolely nohy po zdlouhavé cestě. Petr vešel na pustý palouk s tak světlou trávou,že by jste na ní našli snad i černého brouka z dálky. Byla tak udržovaná a rovná,až podivná či i děsivá...Markéta raději zůstala schovaná za stromem a nevstupovala na palouček. Výhled měla docela slušný. Z jakéhosi koutu se z nenadání vynořila postava. Markéta poznala dívčí postavu. Dívka s Petrem pomalu zmizela v tajuplné dřevěné chatce. Markéta se vyplížila pomalu ze svého úkrytu a popoběhla ke špinavému oknu chatky. Nestačila se divit co vše před ní Petr tajil. Budka byla plná různých lahviček,lžiček,skleněných misek,jakýchsi lektvarů a kbelíků. Nechyběla ani pravá,nefalšovaná, stará knihovna plná děsně starých,plesnivých a zaprášených knih,hrubých klidně i 20 cm. Petr držel v ruce jednu z nejšpinavějších,nejzažloutlejších a nejzaprášenějších knih které byly v knihovně a stál společně s dívkou nad kotlíkem plným směsí neznámých vodiček. Potom oba skřížili ruce a začali něco mumlat. Vypadalo to jako by odříkávali. Když skončili,nic se nestalo. Bylo ticho,až nezvyklé ticho. O to více v tom tichu vynikl náhlý výkřik oné dívky. Z pusy ji vytekla krev a svalila se na zem. Vyděšený Petr k ní přiběhl a začal jí oživovat. Zkoušel všechno možné,ale marně. Dívka už se nikdy neprobrala. Markéta se snažila co nejrychleji zmizet. byla natolik vyděšená že ani nevěděla jak našla složitou cestu domů. Tam se zamkla a nevycházela tři dny až měli rodiče starost. Petr celou budku uklidil,vše odtáhl jinam a pak teprve zavolal policii že našel dívku mrtvou. Samozřejmě se nezmínil o jejich tajemství a každý si asi už domyslí že se o tom nezmíní ani Markéta. Od té doby zůstává Petr každé odpoledne doma...



dále:zranil ji průvan

Bylo kolem dvanácté v noci a Hanka ulehala spokojeně do postele. Byla sobota,tak mohla jít spát pozdě. Už skoro spala když jí zazvonil mobil. V rychlosti zjistila,že jí volá kamarádka Lucie. Myslela si,že si z ní dělá legraci,nebo jí chce popřát dobrou noc. Tak či tak,Hanka jí to zvedla. Než stačila Lucie promluvit,křikla Hanka do telefonu že chce spát,že dobrou noc a ať nevolá!!Nenechala Lucku promluvit jediné slovo. Položila mobil v domění že už nebude volat a zavřela oči. Hned se ale ozval mobil znovu. Hanka se naštvala a zvedla to,ale než stačila cokoli zařvat Lucka začala zoufale prosit o pomoc,že je doma a že ji napadla nějaká žena. Hanka se polekala jejího přiškrceného hlasu. Takhle vyděšený hlas by Lucie nedokázala nahrát. Přemohla strach,nasedla na kolo a uháněla Lucce na pomoc. Napadlo jí,že by měla radši zavolat někoho dospělého,ale to mohla Lucka zavolat rovnou policii.Co když si dělá přece jen legraci?Tak či tak,protože to od sebe nemají daleko,vyjela Hanka do tmy. Už zdálky viděla temný lucčin dům. Ten útulný a prosluněný dům byl tytam a místo něj stála u lesa chladná a tmavá vila. V noci vše vypadá jinak. Už při prvním pohledu si byla Hanka jistá,že si z ní Lucka nedělala blázny. Dveře byly vyražené z pantů a z patra se lesem nesl jekot vyděšené a přiškrcené Lucie. Hanka odhodila kolo a spěchala do patra. Vtrhla do Lucčina pokoje a věnoval se jí takový pohled že na to v životě nezapomene. Lucie seděla na posteli,z pusy a nosu jí tekla rudá krev,byla modrá a kdosi nebo cosi ji škrtilo. Lucka v ruce držela mobil a stále ječela.Ale už z posledních sil. Náhle se ozvala rána.Postava která Lucii škrtila se polekala a vyletěla oknem ven. Lucka se rozkašlala a začala se dusit. To průvan způsobil tu ránu!Lucie divoce ukazovala ke dveřím.Hanka se polekala a otočila se.Nic tam však nebylo. počkala až se ubohá Lucka vykašlala a pak spolu běžely do ložnice. Už z chodby Hanka slyšela podivný vrzavý zvuk. Vešly a začaly obě řvát tak,že takhle nikdo nikdy v životě neřval. lucčini rodiče viseli na lanech od stropu a houpali se. Obě vyběhly z domu pryč a na policii. Policie jim s postavou nevěřila a usoudili že to byl vrah. Jen Lucie a Hanka však věděly pravdu. Lucčina rodina se nenáviděla s druhou a dělali si naschvály a zrovna ten osudný den přišla řada udělat naschvál druhé rodině. Lucčini rodiče jim odpojili nějakou součástku u auta.netušili však jaký to bude mít dopad. Celá rodina si ješte tentýž den vyjela na výlet a na křižovatce kde potřebovali odpojenou součástku se stala veliká nehoda.Celá rodina byla mrtvá. Lucčini rodiče to nemohli rozdýchat,tohle přece nechtěli. Ale bylo pozdě a duch matky té zesnulé rodiny se přišel pomstít...



další:přítelkyně byla duch

Byl šedivý,deštivý den a Filip seděl u počítače.Přihlásil se na chat a začínal se nudit. Za vteřinu ale k chatovacímu stolu přišla dívka. Jelikož Filip u počítače usínal,využil situace a oslovil ji. Dívka mu odpověděla a pak se mezi nimi rozjela debata. Povídali si o všem možném a dost se u toho nasmáli.Oba po 3 hodinách chatování připustii,že jsou sice unavení,ale chatovalo se jim báječně. Vyměnili si tel. čísla a Filip vypnul počítač. Když zhasla obrazovka,vzpomněl si,že se nezeptal na to hlavní...odkud dívka je. Jmenovala se Tereza a bylo jí 19 let,to už věděl. Probleskl mu hlavou geniální nápad.Má přece Terezino číslo!!!Zavolá jí a zeptá se.Aspoň uslyší její hlas. Byl trošku nervozní,ale nervozita z něj spadla když se v telefonu ozval příjemný Terezin hlas. Oba s nadšením zjistili že jsou ze stejného města. Jelikož měli oba zítra čas,domluvili se na procházce parkem. Filipovi bylo už ale hned divné,že Terezu ještě neviděl. Zanedlouho to ale pustil z hlavy. těšil se až Terku uvidí. Málem nespal nedočkavostí a hned když odbilo 10. hodin vyběhl z domu a běžel k parku. U první lavičky(jak se domluvili) stalá pohledná dívka,s milým výrazem a úsměvem na tváři. Měla hnědé vlasy a šedé oči. Byla trochu nevýrazná,ale moc vtipná. Filip se vznášel nad oblaky. Hned ale zbystřil když u něho zastavila jeho máma(která šla v osm. ráno do obchodu jelikož byla sobota a v sobotu do obchodu vždy chodí!A právě se vracela!!!).Filip se lekl co asi řekne na Terezu,ale k jeho velkému překvapení se na ní ani nepodívala.Jen Filipa pozdravila,pohladila po vlasech a šeptla "co tu děláš zlatíčko?".Ale než stačil Filip něco vymyslet už odfičela domů. Asi hodinu se ještě procházeli,když se začal Filip vyptávat,jestli se může stavit. Terka vždy rychle změnila téma jakmile se mluvilo o její rodině,domovu či o ní samé. Filip to nevydržel a natvrdo se jí zeptal co jí je. Tereza jen povytáhla obočí,spěšne řekla nic a zamumlala že už musí jít. Filipovi to celý den vrtalo hlavou. Nakonec se s Terezou znovu domluvil na neděli a tentokrát ji bude sledovat až půjde domů.Mezitím znovu najel na internet ve snaze vyhledat Terčino jméno.Výsledek mu vyrazil dech!!!Tereza Kastelková prý zemřela už před rokem při automobilové nehodě.V neděli byl rozhodnutý odhalit zbytek.V neděli si zase povídali a bavili se a až přišel čas jít domů,Filip naoko hrál odchod. Pak se odplížil zpátky a sledovat ji. Došla k hezkému obyčejnému domku.Do té doby Filip nechápal co na tom je. Pak se ale stalo něco neskutečného. Tereza natáhla ruce dopředu a prošla zdí!!!Filip vešel do domu za ní a zastavil ji. Řekl že ji odhalil a vyptával se o co tu jde. Tereza vybuchla a začala vzlykat. Mezi neustálým sténáním a škytání Filip pochopil co tajemná Terka tajila. Vyzpovídala se že opravdu zemřela před rokem a od té doby žije posmrtným životem.Vidí ji jen ti lidé kteří na ni promluví a jelikož ji nevidí,můžou s ní mluvit jenom přes chat.Tak se stalo že ji Filip viděl. od té doby spolu chodí a Filip přinutil rodiče promluvit na Terezu aby ji viděli. To je konec příběhu jménem: Přítelkyně byla duch!!



uf,už poslední:HERNA

 

AUTOR: Eliška Škorpiková

Stalo se to jednou v Las Vegas roku 1991...
V jedné herně byl policista, který se jmenoval Alex Space, který zaručoval klid a žádné rvačky v té herně. Jednou tam přišel opilý chlap a napadl Alexe. Opilec měl zbraň a v zápalu rvačky ji vytáhl a policistu zastřelil. Než Alex vydechl naposled řekl jen: ,,Proklínám tuhle hernu a jeho dalšího majitele a lituju každého kdo bude mít stejnou funkci jako já!! Nedám tomuhle místu pokoj, dokud se nepomstím příbuzným tohohle opilce!!" pak zemřel. Dlouho nikdo po téhle příhodě do té herny nechodil a tak pustla a opilého vraha zavřeli. Ale ne nadlouho byl klid...
Rok 1994
Jeden zbohatlík jménem Josh se rozhodl, že zase hernu zprovozní. Většina lidí už na dávnou příhodu s Alexem Spacem zapomněla a tak se nikdo nebál tam vstoupit a policisté se nebáli tam hlídat. Josh si najal na hlídání policistu jménem Chris. Chris byl urostlý a dávno nevěděl o prokletí a litování tohohle místa... Jednou Josh nutil Chrise, aby zůstal v práci několik hodin po pracovní době. Chris nechtěl a po dlouhém dohadování se rozhodl, že dá výpověď. ,,Doma na mě čeká manželka a děti! TY nikoho nemáš, máš spoustu času a tím pádem dávám výpověď a tím pádem si tady můžeš hlídat sám!!" Josh si jen odfrkl, že je Chris slaboch a že má strach a proto tu prý nechce zůstat. Josh vyšel ven před hernu a koukl na noviny, které plitěleli díky větru k jeho nohám. Koukl se na ně a přečetl si že vrah z roku 1991, který zabil policistu Alexe právě v jeho herně, utekl! Josh si vzpomněl na dávno zapomenutý příběh a polil ho strach. Najednou šla kolem něj postava, která měla strašně dlouhý plášť a kdyby byl ten plášť jen o píď kratší tak by bylo vidět, že se postava vznáší. Když se postava dostala až před Joshe, naklonila se nad něj a pošeptala: ,,Ty jsi další, je ti to jasný?!" Pak se posunula za roh. Josh běžel za roh, ale když se tam koukl, tak tam nikdo nebyl! Koukl se na hodiny a zjistil, že je zrovna půlnoc. Byl hrozně vystrašený a myslel si: Kdo byla ta postava? Co myslela tím, že jsem další?? Pokoušel se na to nemyslet a šel si lehnout do svého bytu nad hernou. Ráno se vzbudil a říkal si, že ho strašně bolí břicho. Šel na záchod a tam zjistil, že potřebou na WC ta bolest asi nebyla. Šel do kuchyně a najednou ucítil že mu něco teče z břicha až na koberec. Koukl se na koberec a uviděl tam červené kapky. Koukl se na břicho a zjistil, že je postřelený. Pak omdlel. Ráno se sousedka koukla na noviny a zjistila, že celá rodina toho opilce, který utekl je mrtvá a mezi nimi byl i Josh.
Když byl Josh ještě trochu na živu a ležel na nemocničním lůžku, objevila se zničehonic u jeho postele ta postava a říkala: ,,Konečně klid. Když ještě někdo vejde do té herny, tak bude mrtvý! Jak se to říká...? Ano, pomsta je sladká! Nebo je to snad: proklínání je dobrý způsob pomstít se!?" Pak postava vytáhla zpod pláště nůž a studená , bílá ruka zasadila Joshovi poslední ránu, přímo do srdce. Lékaři zaslechli poslední Joshův jekot v životě a přiběhli do pokoje. Postava se jim před očima rozpadla na páru, která vyletěla oknem. Po tajemné postavě tam zbyl jen plášť. Zničehonic všichni lidi co chodili do herny, kterou dřív vlastnil Josh umírali tajemnou smrtí, kolem které bylo spoustu záhad a nikdo nevěděl proč umírají. Jisté bylo, že zemřeli kvůli výstřelu z pistole do břicha, na to samé místo, kam byl zasažen Josh. Jednou Chrise napadlo, že by mohli prozkoumat ten plášť, který zbyl po postavě a nakonec zjistili, že ten plášť kdysi nosil a patřil jisté osobě.
Jistému policistovi Alexovi Spaceovi...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

co??????????

(nuninkatorka, 24. 9. 2009 12:48)

no jaky lepsi blog tenhle se mi hooooooooooodne libi tenhle je upe goood tak co vy dve resite ste asik nasrane ze mate konkurenci ze?????, to je jasne ty mas skvely blog! fak horory no vsechno fakt:-D

mame lepsi!!!

(kacenka a adelka, 7. 3. 2009 17:43)

mame o hodne lepsi blog,a ne takovou kravinu kde sou napsany naky kraviny,ani neznas zadry horory!!!to bys tady mel/a naky videoklipy!