O karkůlce
Červený kabátek, botky rudé,
zejtra oslava bude.
Červená karkůlka, červený šátek,
babička má svátek.
Svíčičky a kytičky do košíčku zabalila,
šlápajíce na hřibečky k babičce skór vyrazila.
Šlápala i na žabičky, šlápala, šláp tam, šláp sem,
tu skočil po ní ekolog, spletla si ho se psem.
Jé, štěně, zvolala, pak divila se převelice
že cení na ni tesáky, chce se mazlit více.
Tázala se: "proč máš tak velké zuby?"
To mé babičce už vypadaly z huby.
VLK:
A kampak karkůlko, kampak jdeš?
Babička má svátek? Ta má též.
KARKŮLKA:
"Babička je alergik, já natrhám pro ni kytičky
a potom ji na hrobečku, zapálím tři svíčičky."
Vlk fanatický ekolog, jakmile to slyšíce,
oči zlostně vykulil, nacenil zuby více.
"Proč máš tak velké oči?" Divila se velice.
"To abych lépe viděl, ach, ty malá slepice."
Pak rozzlobený vlk, ke karkulce se naklonil,
zvědav, co ještě řekne, uši zlostně nastražil.
Karkulka se lekla: "proč máš tak velké uši?"
Pak jen drze řekla: "takové pejskům nesluší!"
Vlk zrudl zlostně velice, už ohledy nebral,
a co malá slepice? I s peřím ji sežral.
A tak je o zlé dítě méně, milé dámy,
a mí drazí pani, nevěřte na fámy.
Vždyť pod skořápkou a pod peřím,
není to, co vypadá. Už nevěřím..