Popelka
Zobrazení textu
Jak to bylo s Popelkou
Anotace: Pohádka O Popelce trochu jinak...no vlastně hodně jinak...
Popelka
byla chudá dívka, která měla dvě nevlastní sestry a zlou macechu…Tak
tohle zná asi každé malé dítě.Ale bylo to skutečně tak, že chudinka
Popelka, která musela dělat všechny domácí práce potkala jednoho dne
prince a všichni byli šťastní?Ne, to tedy nebylo.Popelka Zbohatlyková
byla nejšťastnější „holčička“ ve městě.Byla tatínkův mazánek.No a kdože
byl ten její tatínek?No přece Gustav Zbohatlyk, vlastník továrny na
peprmintové žvýkačky.A ty v 15. století ohromně vynášely.Popelka měla
dvě nevlastní sestry, to je sice pravda, ale ty byly stále na cestách
za záchranou velryb, protože to byly zapřísáhlé zastánkyně
Greenpeace.Zato naše Popelka, ta se zajímala jen o městskou smetánku,
drahé šperky a hezké šaty.Volný čas trávila nakupováním anebo
navštěvováním charitativních večírků a barbecue party.Byla to prostě
rozmazlená, ale zato poměrně pohledná a štíhlá mladá holka.
Jednoho
krásného dne se konal na zámku královský ples, na kterém si měl mladý,
krásný princ vybrat svou nevěstu.Popelka na něm samozřejmě nemohla
chybět, ale o princi si myslela své.Říkalo se o něm, že je namyšlený a
sobecký, což ona rozhodně nebyla.Ale jediný muž na plese to nebyl, a
tak se Popelka s nadšením a příslibem úspěšné budoucnosti po boku
nějakého perspektivního prodavače hotdogů začala strojit na ples.Když
vypadala jako vánoční stromeček, řekla si, že by to už mohlo stačit a
vyšla ven, kde měl být připravený její luxusní kočár s koženými
sedačkami a ořechovou palubní deskou.Venku před vilou Zbohatlykových
byl ale neobyčejně velký rozruch a kočár nikde.Když se prodrala až do
středu rušného rozhovoru, uviděla na zemi ležet dýni a dvě malé
myšky.Zeptala se svým líbezným hláskem, který se podobal rozlícené
dračí sani, svého komorníka: „Kde je můj kočár a moji dva lokajové?!A
co tu dělá ta prohnilá dýně a ty šediví potkani?!“Všichni kolem
polekaně nadskočili 2 metry do vzduchu a chvějící se komorník poté
pravil Popelce: „No víte, máme tu menší problém s dobrou vílou.Ona
omylem proměnila váš kočár v tuto…ehm…půvabnou dýni a vaši lokajové
jsou teď mírně indisponováni v…tedy…no…myší podobě. „Jak je to vůbec
možné?!Budeme nuceni dobrou vílu okamžitě žalovat.A já myslela, že má
lidem pomáhat a ne jim kazit večírky s příležitostí pozdějšího
sňatku.Jak se mám na ten ples teď dostat?“,pravila Popelka. „No, paní
ještě je tu Váš kůň Jurášek.“,odpověděl jí komorný.Ale Popelka z toho
moc velkou radost neměla. „Ten vopelichanej stařík?“,pravila. „Ano
ten!“,odpověděl ji stejně zdvořile komorný, který Juráška vychoval,
vycvičil a měl ho rád skoro jako vlastního. „No dobrá tedy…“,ustoupila
nakonec Popelka a vyjela na svém oři vstříc nové budoucnosti.
Na ples dorazila samozřejmě jako poslední.Koně zaparkovala na místě pro
invalidy, za což dostala samozřejmě pokutu a málem jí sebrali jezdecký
průkaz.Když dorazila celá zpocená do tanečního sálu, přestal orchestr
hrát, aby si všichni všimli, jak přišla dcera nejvýznamnějšího muže ve
městě pozdě a navíc celá splavená a uřícená.Princ, který do této doby
seděl v křesle si to však vyložil jako příchod nějakého vzácného hosta,
a tak vstal a chtěl se jít podívat.Když ale vstoupil na taneční parket,
každý si to vyložil, jako že si chce s Popelkou zatančit, a on si až
teď, když ho všichni pobízeli k tanci, všiml, že ta nově příchozí je
„jen“ Popelka.Už nemohl couvnout, ale o Popelce si myslel své.Říkalo se
o ní, že je namyšlená a sobecká, což on rozhodně nebyl.Tančil s ní
celou věčnost, protože orchestr mu chtěl dopřát hodně času na
sblížení.Oba dva si s nucenými úsměvy na tvářích přáli, aby ta
zatracená píseň už přestala a oni si mohli jít po svých.Hned jak
housle, viola, bicí a jiné nástroje umlkly, princ se rozeběhl do svého
křesla a Popelka si nabrnkla nějakého prodavače hotdogů.Vše probíhalo
hladce (což v tomto případě znamená, že princ se s Popelkou nemusel
setkat ani vidět) až do té doby, kdy dal král princi vzkaz pro
Popelčina otce, aby jí ho donesl a aby s ní při té příležitosti
prohodil pár slov.Princ s největší nechutí vstal a šel za Popelkou s
obavou, že s ní bude muset znovu tančit.Když ho ale Popelka uviděla,
zděsila se a vzala nohy na ramena.Vyběhla jako střela z tanečního sálu
a zamířila si to po schodech rovnou na parkoviště, kde na ni čekal její
kůň Jurášek.Byla ale zima a schody byly celé namrzlé, protože královna
týden předtím vyhodila královského čističe schodů.Popelce podjely nohy,
spadla na zem a z půvabné nožky jí sklouzl stříbrný střevíček.Princ jí
celou dobu pronásledoval a když viděl jak si Popelka málem zlomila vaz,
přidal ještě na rychlosti, aby jí pomohl.Ale to neměl, protože když
Popelka viděla jak se na ni řítí princ s dopisem v ruce 50-ti
kilometrovou rychlostí z namrzlých schodů, popadl ji strach a naskočil
její pud sebezáchovy.Sebrala se ze země, v tu chvíli ani nepomyslela na
střevíček, což se jí později stalo osudové, naskočila na zábradlí,
které s námrazou výborně klouzalo a sjela přímo do sedla svého
koně.Zabodla mu jehlový podpatek svého zbylého střevíčku do slabin a
pevně se chytila otěží.Kůň se vzepjal a uháněl k vile
Zbohatlykových.Když tohle všechno viděl princ, zůstal stát doslova jako
přimražený na zmrzlých schodech a zmohl se už jen na to, aby sebral ze
země Popelčin střevíček.
Popelka přijela domů jako chytrá horákyně.Ani obutá ani bosá, ani
oblečená ani nahá, protože z jejích svátečních šatů zbyly jen cáry a
ani pěšky ani koňmo, neboť její kůň už mlel z posledního, a tak mu
musela jednou nohou (tou obutou) pomáhat.Zavolala si komorného.Když
přišel a viděl ji takhle, neubránil se zlomyslnému úšklebku. „Co si
přejete paní?“,zeptal se. „Okamžitě mi sežeňte toho nejlepšího
detektiva!!!Ztratila jsem svůj oblíbený střevíček!“,odpověděla Popelka
svým „milým“ hláskem a skoro se rozbrečela.Samozřejmě kvůli tomu
střevíčku. „Zajisté madam.“,zněla odpověď komorného. „Za chvíli je
tu.“A opravdu za necelé tři dny dorazil detektiv až z daleké
Evropy.Jmenoval se Holmes.Sherlock Holmes.Přišel do Popelčina
pokoje.Pozdravil a začal hned s výslechem. „Kde jste byla v noci z
12.7. na 13.června?“, zeptal se. „No doma, ale…“,nestačila doříct
Popelka. „A může vám to někdo dosvědčit?“, pokračoval Holmes. „Ne, to
ne.Byla jsem sama, ale přesto nechápu proč…“,opět nestačila doříct
Popelka. „Takže se přiznáváte k tomu, že jste zabila Jesiku
Fletchrovou, mou oblíbenou spisovatelku detektivek?“,chystal se ukončil
vítězoslavně svůj výslech Holmes. „Poslouchejte mě chvíli!!!“, přešla
Popelka do tónu nevrlé dračice. „Vy jste tady kvůli mému střevíčku.Vy
ho máte najít.Vy jste má jediná šance.Rozumíte mi?Vy najít střevíček!“.
„Aha.“,vydechl si Holmes, že dračice utichla. „Dobrá tedy.Tak začneme
znovu.Kde byl spatřen objekt doličný naposledy?A hlavně kdy?“. „To bylo
asi před třemi dny, když jsem se poklidně vracela domů z královského
plesu na zámku.A ten střevíček mi sklouzl z nohy, když jsem nastupovala
do své dýně…ehm…chci říct kočáru.No a potom už jsem ho
neviděla.“,odpověděla Popelka. „Dobrá tedy.Začnu s pátráním na
zámku.“,odkráčel Holmes plnit své poslání. „A málem bych zapomněl.Co
můj honorář?“,zeptal se Holmes. „Dostanete 5000 liber v hotovosti nebo
Vám je můžeme poslat na účet, pokud ho tedy máte u E-banky.“,ujasnila
Popelka Holmesovi jeho vyhlídky. „Lepší bude ta hotovost.Já totiž
preferuji výhradně Českou spořitelnu.“,řekl Holmes a konečně
odešel.Když přišel na zámek a zeptal se na pohřešovaný střevíček s
jehlovým podpatkem velikosti 38, přispěchali k němu hned tři
lidé.Selka, kuchař a potom sám princ.Selka měla sice střevíček s
jehlovým podpatkem velikosti 38, ale byl zelený a od komorného se jasně
dozvěděl, že Popelčin střevíček byl stříbrný.Nad kuchařovým dřevákem
jen obrátil oči vsloup, ale princův příspěvek vypadal velmi
věrohodně.Uvědomil ho tedy, aby v příštích 48 hodinách neopouštěl
Spojené Státy a odjel zpět za Popelkou.Když ji oznámil, nenalezl její
střevíc, byla štěstím bez sebe.Když jí později řekl, že ho má v držení
sám princ, byla už méně šťastná, ale co se dá dělat?Střevíček je
střevíček.A tenhle byl navíc s jehlovým podpatkem.Ihned odjela v
kočáře, který vysoudila od dobré víly na zámek a šla rovnou za
princem.Skočila mu do náruče, za to, že nalezl její střevíček a navrhla
mu sňatek.Princ nejdříve váhal, ale když viděl, jak Popelka rudne čím
dál víc, svolil.
A tak byla velká svatba a tak dále a tak dále.Po svatbě si Popelka s
princem řekli, že jejich seznámení nebyla zrovna pohádka na dobrou noc
a že by to mohlo udělat špatné jméno jejich městu, což by mohlo mít za
následek pokles cen peprmintových žvýkaček.A tak si spolu sedli a
napsali novou verzi jejich setkání.Ten příběh nazvali O Popelce,
protože si to tak sama Popelka přála a princ do toho podle ní neměl co
kecat.Tento nepravdivý příběh rozhlásili po světě a dnes ho zná skoro
každý.A Holmesův honorář, ten dluží Popelka slavnému detektivovi možná
ještě dnes.
Jurášek
(Katka, 26. 12. 2011 17:19)