WELCOME

Dark Angel

Jmenuji se Angel. Dosud jsem žila bezstarostný život v malém městečku Las Midas se svoji rodinou. Měla jsem bratra a sestru. Všechny je zahubil mor. Netušila jsem, proč se to stalo právě naši rodině.Jednoho dne jsem se procházela po městě, abych ze sebe vymámila bolestivé myšlenky smrti.Když jsem se vracela zpátky domů, musela jsem jít přes les. Bloudila jsem lesem, když jsem uviděla zvíře podobnému jednorožci, ale byl černý, nejspíš kvůli tomu, že náš král Derek,, nechal všechny jednorožce pozabíjet.Jak to že je takhle zbarvený? Raději se podívám do starších knih.
Černý jednorožec představuje návrat smrti, vyvoleného, který mám zabíjet slabé a nemohoucí, ale i ty kteří si to zaslouží. Dnes je dnem kdy by měl vyvolený vstát z mrtvých. Ale kdo má vstát z mrtvých?
„Ty Angel!“ ozval se cizí hlas. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebil.
„ Kdo jste?“ Zeptala jsem se, ale nikdo neodpovídal, až najednou se objevilo světlo.
„ Jsem Lou Fenak. Tvůj učitel Dark Angele. Byla jsi dlouho pryč.Musíš znova nastolit rovnováhu ve světě. Jsi posel smrti a znova po sto letech se probouzíš.“ Odpověděl.
„ C o to tu povídáte? Sice se jmenuji Angel, ale žádný posel smrti nejsem.“ Nevěřila jsem tomu, ale potom co udělal uvěřila jsem. Podal mi do ruky růži a já ji držela v ruce, dokázala jsem to, že ta růže po chvilce uvadla.
„Vítej zpátky Dark Angel.“ Odpověděl. Pořád jsem tomu nevěřila.
„ Ale proč jsem zemřela.?“ Zeptala jsem se on mi podal ruku a odpověděl.
„Víš když jsi byla poslem smrti, byla si také oddaná bohu Merseji. Jednou když jsi chodila zabíjet nemocné, zamilovala se do jednoho chlapce, který měl nemocnou sestru a ty jsi ji musela dát poslední sbohem. On tě tolik prosil, že jsi nad ním slitovala a sestru jsi nechala žít. Po čase si se do něho zamilovala, ale on měl také zemřít.Vzepřela jsi se bohu a on tě potrestal. Ale někdo tě vždycky vysvobodí ze zajetí prokletí. Nevím, ale kdo je to.“ Vysvětlil mi celou pravdu.
„Musím ho najít a zachránit. Musím se dozvědět celou pravdu. Řekni mi kde ho najdu.“ Odtrhla jsem jeho ruku a prudce sáhla po meči, který měl připnutý na pásku.Jeho pohyb byl, ale prudký a svalil mě na zem. Mečem se mi dotýkal krku, jediný pohyb a mohl by mě zabít. Já jsem ten meč odtrhla a nevím jakým způsobem se ocitl na jeho krku.
„Tohle všechno víš Angel. I jiné. Jsi nadpřirozená bytost, která je dlouho mimo provoz. Musí se v tobě probudit tvá pravá tvář, na to abys zase začala bojovat s podsvětím. Mersej je čím dál víc silnější.Neušetří tě Angel. Musíš se učit bojovat a tvá kouzla lépe využívat, aby si odolala nástrahám Merseje. Je nesmrtelný, jako ty, ale ty máš srdce pokud tě do něj zasáhne zemřeš. A to ty nesmíš. Začnu tě učit bojovat.“ Řekl a zmizel v prach.
Po hodinách se v vrátil, jako střípek snu. Vzal mě do dění a já mohla pochopit co se stalo. Zase jsem ucítila bolest a utrpení. Po chopila jsem, že to, co se dělo rodině se mělo stát posláním. Jsem vyvolená. Jsem rovnováha dobra a zla.
„Lou. Musím se tě na něco zeptat. Proč jsem znova oživla? Proč museli zemřít ti, které mám ráda? Dokážu je navrátit mezi živé?“ Ptala jsem se ho a on neodpovídal, jen rozmáchl hůl.
„Podívej se zde Angel. Jsi posel smrti, ale můžeš léčit i nemocné, které nemusí zemřít. Tím, že jsi zachránila Marian, si se stala lidská bytost, která dokáže žít život normálního člověka a zároveň posla smrti. Když pochopíš kdo jsi, budeš silnější. Pochop že jsi Dark Angel, nejsi už ta dívenka z lesa. Jsi jiná, silnější.“ Vysvětlil mi.
„ Chci pomstít svoji smrt a smrt mých přátel. Jsme připravená být Dark Angel.“ Řekla jsem a můj život se tím mění.
„ Tak dobře Angel, to jsem chtěl slyšet. Začneš se rok učit schopnosti Bordajů, a pak budeš připravená zničit Opela pomocníka Merseje, který vše hlídá a on tě donese za Mersejem. Začneme nuže s výcvikem.“ Řekl Lou.
Po roce jsem pochopila mnohé schopnosti Bordajů a zjistila jsem, že v jednoduchosti je síla.
„ Jsi už dost silná porazit Opela, ale dávej pozor. Opel umí číst myšlenky, nedávej si ho, proto moc do svého vnitra, mohl by tě oslabit.“ Upozornil mě na schopnosti Opela, kterého mám zastavit. Ale jsem dost silná, abych ho zničila? Nebo mě zničí on?
„ Angel neboj se. Není tak silný, jako ty.Je ale lstivý a není tak lidský, jako ty.“ Snažil se mě uklidnit.
„ Tak dobrá. Ukaž mi cestu k němu Lou.“ Odvážila jsem se.
„ Dovedu tě k němu Angel.Je to ulice Morr. Kde rád chodí zabíjet dobrodruhy, kteří se nad skleničkou začnou mlátit. Pojď se mnou.“ Řekl a dovedl mě na místo hříšníků. Byl tam Opel, byl vysoký bez tváře bez znamení. Byl celá temnota a já s ním mám bojoval.
Blížila jsem se k němu, jako vánek, ale on mě ucítil. Srazil mě na zem. Ocitli jsme se na rozbouřeném místě. Blesky tam svištěli byl to, jako rozbouřené místo vnitru sopky. Strachem se mi začala třást kolena. Vycítil můj strach a začal být silnější, jako by cítil můj strach.
„ Vidím Angel, že jsi mezi živými. Moc mě těší, to že ty zase zemřeš v mých rukou. Zapomněla jsi to, že jsem ti prolil krev do tvého srdce. Zase zemřeš.“ Byl si jistý. Vzala jsem svůj meč a dál jsme bojovali. Oba jsme tušili,že jeden z nás bude muset odejít od nesmrtelníku.
On držel v ruce dýku a to mne bodl do ramene. Cítila jsem bolest procházející ostré čepele dýky, ale musela jsem na to zapomenout. Musela jsem zapomenout na bolest a vznášet se na schopnostech Bordajů.
Na svoje rameno jsem si položila ruku, abych přestala vnímat bolest. Vzpomněla jsem na to, že mám schopnost se znova uzdravit. Rána zmizela, zůstala jen jizva. Opel se na mne podíval s údivem.
„ Jak to? Co to má znamenat?“ Pochopil, že nemá cenu se mnou bojovat. Ale přesto se na mne vrhl a spadli jsme dolů. Nevím co se pak stalo. Pořádně jsem se udeřila a přestala jsem vnímat co se děje.
Opel mě odtáhl až k Merseji. Byla jsem bezmocná. Když jsem se probrala byla jsem přivázaná, jako vrah. Okovy mi drtili ruku, měla jsem ji celou od krve.
„ Ale koho to tu máme. Angel vítej zpátky mezi živé. Ty mě nepoznáváš. Jsem Kerak, tvůj syn.“ Odpověděl muž, který stál nad mnou. Byl vysoký měl dlouhé černé vlasy a modré oči. Sklonil se ke mně. Odstranil mi pouta a mé zkrvavené ruce vyléčil, jak se léčím já. To on mě každých sto let probouzí. Mám syna.
„ Vstávej Angel. Omlouvám se za tohle odporné chování.“ Odpověděl.
Najednou se mi mezi oči ocitla krev. Byla to má představa, žádného syna jsem neměla. A kdyby srdce by mi to už dávno povědělo.
Opel stál nad mnou a dýkou se chtěl dotknout mého srdce. Bodl mě, ale do ramena a spadl na zem. Byl propíchli šípem. Neviděla jsem toho kdo mi zachránil život. Zavřela jsem oči díky té nehorázné bolesti.
Probudila jsem se na posteli v nedaleké vesničce. Ve vesničce Morr. Přistoupil ke mně muž s knírem měl asi dvacet let, byl vysoký štíhlý. Na tváři měl jizvu. Podal mi vodu, abych se napila. Podíval se mi zrněné rameno a se starostným hlasem mi řekl
„ Vítej zpátky Angel. Moc jsi mi chyběla a nechci tě znova ztratit. Miluji tě strašně moc.“ Byl to ten, kvůli kterému jsem se vzepřela Merseji. Mé srdce se rozbušilo, jakmile uslyšelo jeho hlas.
„ Kdo jsi?“ Zeptala jsem se. Měla jsem radost, ale také strach.
„ Jsem Frederyk tvůj manžel. Ty jsi mne nepamatuješ?“ S údivem se ode mne odtrhl. Ale pak pochopil, že po sto letech si ho přestanu pamatovat.
„ Angel tenhle příběh se bude odehrávat stále. Ale když Merseje zničíš budeme zase žít, tak jak jsme žili.“ Promluvil a objal mne. Po chvíli jsem se líbali spalovala nás vášeň, která se probudila po tolika letech. Milovali jsme se dlouho. Pak vstal a odešel. Chtěla jsem jít za ním, ale ta bolest ramena mě začala bolet tak, že mne donutila zůstat v posteli. Usnula jsem.
Ráno se vrátil a dal mi zase napít. Nepromluvil žádné slovo, jen mlčel. Naklonil se nad mnou a pohladil mě a odešel. Vypadal nešťastně, jako kdyby měl zemřít.
„ Co se stalo?“ Zeptala jsem se ho. On chvíli mlčel.
„ Nechci tě znova ztratit Angel. Dnes by jsi měla s ním bojovat.“ Vrátil se zpátky a začal mě líbat ještě vášnivěji než předtím.
„ Neboj se neztratíš mne ani mé srdce. Natolik tě miluji.“ Asi jsem lhala jemu a sobě. Připravil mi zbraně na můj závěrečný boj. Bála jsem se toho, že svoji lásku neobjevím.
Oblékla jsem se do nových šatů. Na záda jsem si připevnila luk se šípy. Za opasek si vložila meč a dýku. Byla jsem celá v černém a na zádech jsem měla křídla. Byla a jsem Dark Angel a to se nezmění, Odešla jsem za smrtí, za pomstou, ale také se osvobodit.
Mersej měl sídlo v horách, proto bylo namáhavé se tam dostat. Ale s křídly to bylo jednoduché. Zaklepala jsem na dveře od pevnosti. Najednou se nebe začalo stmívat. Nastala tma.
„ Vítej Angel ani nevíš kolik let jsem na tebe čekal. Přišla jsi se pomstít. Tak to by jsme mohli začít. Nemyslíš?“ Řekl Mersej.
„ Myslím, že mohli.“ Promluvila jsem. Vzala jsem luk a šípem ho bodla. Byl zraněný. Ale bohové jsou nesmrtelní. Proč ne on.
„ Asi se tomu divíš Angel. Ale tím, že jsi se mi vzepřela, stal jsem se smrtelníkem. Nic na tom nezmění, že tě mohu zabít.“ Byl si moc jistý.
Bojovali jsme proti sobě zbraněmi. Pořezal mě na noze, ale vůbec mne tím neoslabil. Naopak jsem si to vyléčila. Divil se tomu. Použil na mne černou magii. Trochu mě tím oslabil, ale zapomněl, že ovládám učení Bordajů , je mnohem silnější než černá magie.
Proměnil se v draka šířícího oheň. Popálil mi ruku, ale musela jsem bojovat i přes bolest. Měl větší sílu než jsem si myslela. Začal mě odhazovat. Dost mě poranil byla jsem už skoro slabá, když už se proměnil zpátky. Myslel si, že mne může zabít. Chystal se mne bodnout, když se tam najednou objevil Fénix. V zobáku měl dýku, o které mi vyprávěl Lou. Stihla jsem ji jen dát před sebe. Já jsem Merseje bodla do srdce a on mě do břicha. On zemřel, ale já jsem se omdlela.
Fénix mne donesl, až do vesnice k Frederykovi, aby mi vyléčil mé zranění.
Když jsem se probrala, probrala jsem se volná a mohla jsem znova žít. Sice jsem posel smrti, ale také člověk a mám právo žít.
Vím, že bude zlo pořád, ale když jsem tu já začnu ho potlačovat. Všichni máme právo se znova nadechnout.Máme právo být volní. Dokud nás nezabijí.
A od toho tu jsem. Jsem rovnováhou života a smrti. Jsem Dark Angel a nic a nikdo mě nezastaví. Jsem volná a silná než předtím.