WELCOME

"Seděla na stromě a rozhlížela se po krajině. Na Její myšlenky byl až příliš krásný den. Mýtina pod Ní byla zalitá Sluncem, za Jejími zády vesele cvrlikali ptáci. Vůně květů byla doslova omamná - celý svět jakoby se Jí klaněl.
Jenomže Jí to bylo vcelku jedno. Bylo Jí ukradené, jaký je ten den - jaké je počasí, jak se jeví příroda...
Její myšlenky byly jen plné vědomí, že je život hodně krutý. A ptala se(kdoví koho), proč život zabalil Její myšlenky do černého pláště, kterému se tak dlouho snažila vyhnout - jenže teď už nemá sílu onen plášť svléct.
V jedné ruce svírala žiletku, v té druhé papír a tužku. Potřebovala ještě naposledy udělat jednu věc - chtěla, aby "On" věděl, jak moc Ji zranil... Když na obálku dopsala adresu, věděla, že už se blíží ten okamžik.
Čekala už dost dlouho. Celý ten rok byl jedním velkým utrpením, nešlo to vydržet.

Teplé, rudě zbarvené pramínky stékaly po kůře stromu. A pod stromem ležel dopis. Zalitý Její krví."