Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rasa smrti 4

26. 8. 2007

12. Konference

Malá Sorna se řítila nadsvětelnou rychlostí už druhým dnem. Mířila do systému Bety, neoficiálního člena federace, který neměl o strašlivé válce v galaxii ani tušení. Kriks byl pár hodin po úniku ze systému Rigy kontaktován Sornskou vládou a všech pět komturů jej požádalo, aby se zúčastnil mimořádné konference všech federačních spojenců. Kriks se rozhodl jim vyhovět, a to přesto, že komturové nad ním již neměli žádnou reálnou pravomoc. Sorna byla po incidentu, stejně jako všichni zbývající členové federace informováni o lidech od aisů. Všichni tři vladaři aiského triumvirátu, jak se asiký státní systém oficiálně tituloval, dospěli po incidentu k názoru, že je třeba lidskou loď za každou cenu i s její posádkou zachránit. Federace měla mezi toriany také špehy i když ne mnoho. Na tento post se výborně hodili azradijci, jelikož to byli měnavci s velikostí témeř srovnatelnou s toriany a navíc toriané o téhle jejich schopnosti neměli tušení. Charossové s největší pravděpodobností také ne, jelikož jinak by už špehy dávno odhalili. To byl důkaz, že charossové nejsou všemocní. Azradijci měli mezi toriany jednoho špeha, který se mezi nimi pohyboval prakticky od svého mládí. Dokonce vystudoval i jejich válečnou akademii, takže už dosáhl na jistou vojenskou hodnost, která byla asi někde na středu hodnostního žebříčku. Po pravdě azradijci věděli o lidech dokonce dříve než aisové, a to právě díky tomuto nepostradatelnému špionovi. Díky jemu se také dozvěděla federace, že lidé se po neúspěšné bitvě pokusili situaci ještě zvrátit tím, že začali na torianské bitevní lodě vysílat pomocí transportéru úderné jednotky. Toriané byli samozřejmě nebývale zaskočeni jak lidskou technologií transportéru, tak lidskou fyzickou převahou, ve které se jim opravdu nemohli rovnat i když byli toriané také vyjímečně silná stvoření. Po prvních záchvatech paniky se však torianům přeci jen situaci podařilo zvládnout a to tak, že než se lidem podařilo získat nad loděmi kontrolu, začali toriané znovu pálit do Elis a donutili tak lidské vojáky od snahy upustit, jelikož vojáci měli na lodi i své rodiny. Pokud by byli na Elis pouze vojáci,nikdy by nedopustili, aby Elis padla do rukou torianů. Raději by ji zničili a sami se obětovali. Kvůli svým rodinám však byli nuceni se vzdát a celá posádka tak padla do torianského zajetí. Federace samozřejmě také věděla, kam toriané lidskou loď odvlekli. Malá Sorna měla každým okamžikem dorazit do systému, proto už byli všichni velící důstojníci na můstku. Loď sebou trhla a zpomalila na podsvětelnou rychlost. Před Malou Sornou se zjevila silueta obří federační stanice, která byla schopna cestovat. Byla ještě větší než lidské plavidlo. Byl to největší pohybující se komplex, který kdy spojenci federace postavili. Posádka stanice byla samozřejmě tvořená všemi federačními rasami a ve velitelské funkci stál ais. Malá Sorna se pomalu přibližovala a mezitím dostala pozdravy a pokyny u kterého doku má zakotvit. Toriané o této stanici zatím neměli tušení, což bylo také pro federaci plus.

Za necelou hodinku už seděl Kriks u velkého oválného stolu. Byli zde všichni vládní činitelé všech federačních ras, dále nejvyšší vojenské velení jednotlivých ras. Byl tu také král orteckého království, kterému se přeci jen podařilo z teď již dobytého Heironu uniknout. Ortové se po dobytí své rodné planety stali kriticky ohroženým druhem, neboť se podařilo z obklíčení uniknout jen asi třem a půl miliardám ortů z celkových čtyřiceti miliard obyvatel. Zbytek padl do zajetí a stala se z nich zásoba potravy pro část torianské armády. Dokonce byl přizván i konzul yorské republiky. Tato rasa byla federací objevena teprve před několika málo lety. Yorové byli s toriany také ve válce a jakž takže hráli s toriany vyrovnanou partii. Yorská republika na tom byla asi podobně jako aiský triumvirát. A přestože nebyla oficiální součástí federace, spolupracovala s ní, jelikož jak federace, tak yorská republika měli stejného nepřítele. Kriks měl absolutně nejnižší hodnost ze všech přítomných, ale jelikož se s lidskou posádkou setkala Malá Sorna jako první a její velení lidi nejvíce znalo, byl tu Kriks vlastně nepostradatelný. Všichni na stanici už byli mnohem dříve než Malá Sorna, ale všichni se shodli, že je nezbytné počkat na Krikse, jakožto poradce ve věci lidí. Jeden ze tří aiských vládců se ujal úvodního slova.

"Jsem rád milí spojenci, že jsme se tu sešli v tak krátkém čase. Situace si to však vyžádala, a to přesto, že král Oriell orteckého království a konzul yorské republiky Echest, o dané věci mají jen základní informace. Jak už jste všichni byli informováni, do galaxie přicestovala nová velmi mocná rasa. Tato rasa se náhodou setkala se sornskou lodí jménem Malá Sorna, jejíž kapitán, "pokynul směrem ke Kriksovi," je zde s námi. Ač je to k neuvěření tito lidé, jak si rasa říká, pomohli v boji o přežití Malé Sorně a tím ji vlastně zachránili a to přesto, a teď se prosím nelekněte, že jsou taktéž masožravci jako toriané i když ne tak úplně."

Triumvir počkal až se rozruch, který jeho úvodní slova vyvolala, uklidní.

"Tak jako vy i my jsme byli a vlastně pořád jsme, značné udiveni. Nicméně posléze jsme se s těmito lidmi setkali a dokonce s nimi dojednali obchod. Chtěli po nás určitý materiál a výměnou za něj jsou nám ochotni pomoci ve válce proti torianům."

Sálem to opět zahučelo, tentokrát však překvapením.

Kriks si všiml, že triumvir nezmínil další část obchodu, která se měla týkat zisku lodního štítu od lidstva. Proto asi mají také tak velký zájem na jejich záchraně, aby dojednaný obchod nestroskotal dříve, než se mohl uskutečnit, jelikož slíbené plány na fúzní generátor štítu lidé aisům předat nestihli právě kvůli bitvě s toriany.

"Lidský císař, jak se jejich vladař tituluje, nařídil veliteli lidské lodi, aby federaci vyhověl v požadavku pomoci v boji výměnou za materiál, který od NÁS získají. Mají o něj evidentně veliký zájem. Znovu se však bohužel potvrdila nechvalná pověst kvality torianské tajné služby a jejich špioni informovali o místě našeho setkání s lidmi a přímo uprostřed jednání do našeho důlního systému vtrhla velká torianská armáda. Lidská loď přátelé svedla heroický boj s touto mohutnou silou, kdy výsledkem bylo, že SAMA zničila osm bitevních lodí a padesát tři bitevníků. Bohužel však byla nakonec přemožena."

Sál se znovu rozhučel v ještě větším údivu.

"Sami můžete posoudit," pokračoval, "jak jsou zřejmě lidské lodě mocné. To znamená, že lidé by do naší galaxie vyslali v rámci NÁMI sjednaného obchodu vlastní armádu a pomohli federaci v boji proti torianům. A pokud jedna lidská loď dokáže téměř zničit jednu torianskou armádu, je myslím všem jasné co, by svedla ve válce celá armáda takovýchto lodí."

Vládní činitelé jednotlivých ras souhlasně přizvukovali v obdivu síly lidské lodi.

"Proto se aiský triumvirát rozhodl federaci navrhnout, aby co nejrychleji byla vypravena jednotná federační armáda a osvobodila lidskou loď i s její posádkou, jelikož naplnění obchodní smlouvy NÁMI sjednané. Závisí právě na její záchraně." Dokončil triumvir.

Kriks byl znechucen z toho, jak aiský vladař zdůrazňoval, že uzavření obchodní smlouvy s lidmi je jejich zásluha a přitom to byla pravda jen z části.

"A jak si můžeme být jist," promluvil najednou yorský konzul, "že lidstvo se nerozhodne si od vás vzít si ten materiál silou, až dorazí jejich armáda?"

"Na tuto otázku," odpovídal triumvir, "se nám pokusí aspoň částečně dát odpověď kapitán Kriks, který má při jednání s lidmi doposud největší zkušenosti."

S těmito slovy se triumvir otočil na Krikse a s ním všichni přítomní.

Kriks zaskočen náhlým ziskem slova chvíli těkal pohledem po všech, kteří k němu upírali zraky, než se vzpamatoval.

"Ech… No když, jsme se střetli s lidmi v systému Síria, byli jsme také velice nedůvěřiví a nebudu přehánět, když řeknu vystrašení, po té co nám bezprostředně po setkání lidé předvedli některé své neuvěřitelné technologie. Zvláště pak poté, co jsme zjistili, že pojídají maso. Nicméně následující události, které se staly v nás zanechaly dojem, že lidstvo není agresivní společenství, které by chtělo ovládat cizí rasy a to přesto, že disponují velikou mocí. Jejich styl jednání mi připadl jako snaha pokud možno nezasahovat do věcí, do kterých jim nic není. Dokonce odmítli zaútočit na toriany, než jimi byli napadeni. Argumentovali logicky.

Poté, co se s toriany u Síria vypořádali nás mohli klidně zničit, ale neudělali to. Dkonce nám poskytli jednoho vojáka k prostudování jejich fyziologie a následně nám i pomohli při opravách lodi."

Opět překvapené hučení v sále.

"Jednali s námi velmi přátelsky a myslím, že opravdu nemají zájem vyvolávat zbytečné konflikty. Jelikož i při jednání s aisy k něčemu podobnému nedošlo."

"To mohu potvrdit." Skočil mu do řeči triumvir. "Při obchodním jednání na ně naše hlídková loď téměř zaútočila, kdy už měla plně aktivované zbraně. Nicméně velitel lidské lodi vše uklidnil."

"Jeden z lidských velících důstojníků," pokračoval Kriks, "hovořil s mým hlídkovým velícím důstojníkem a vyprávěl mu o válce, kterou lidstvo prošlo. Dostalo se údajně na pokraj vyhubení než nakonec zvítězili. Mají tedy podobné zkušenosti s agresory jako federace. Neříkám, že jim máme bezmezně věřit, to je nesmysl, ale v současné situaci z jejich nabídky může federace jedinně těžit, a to je v naší kritické situaci myslím na pováženou."

Někteří přítomní v sále souhlasně přizvukovali, jiní pochybovali.

"Vážení přítomní," vzal si opět slovo aiský vládce, "vím, že to, co navrhuje truimvirát je velice narychlo a dost možná by to mohlo být i riskantní, ale uvažte současný vývoj války. Federace prohrává. Mí dva spoluvládci jsou sice názoru, že nás toriané nepřemohou, ale více než stodvacetiletý vývoj války mluví za vše. Pokud nenastane nějaký zlom, dříve nebo později nakonec všechny zde přítomné rasy podlehnou, tak jako podlehla už vetšina ras federace. Triumvirát by neobtěžoval ostatní členy federace, kdyby byl sám schopen lidské lodi pomoci. Ale všichni máme problémy a naše vojska musí být ve střehu a bránit naše planety. Bohužel někteří již nejsou schopni ani přispět do navrhované záchrané výpravy, "triumvir se otočil k orteckému králi," ale pořád jsou členy federace. Navrhujeme to federaci proto, aby se už nestala tragédie, která postihla ortécké království, aby se neopakovaly tragédie, které postihly dnes už neexistující rasy federace. Navrhujeme to proto, aby ortécké království mohlo být znovu vzkříšeno, aby mohla být znovu vzkříšena federace. Pro blaho nás všech. Protože jde o velmi závažné rozhodnutí, měli bychom o něm zde nyní hlasovat. Jsem si vědom možné pošetilosti této výpravy, ale věřte mi, že pokud by nebyla tak důležitá pro budoucnost celé federace, nikdy bychom s tímto návrhem nepřišli. Proto zvažte pečlivě svůj hlas vážení a rozhodněte co nejmoudřeji."

Všichni zástupci jednotlivých ras se shodli na hlasování, a proto hned ze stolu před každým politickým zástupcem federace se vysunula dvě malá kruhová tlačítka. Začalo hlasování a všichni provedli volbu. Za každou rasu hlasoval vždy jeden její zástupce, a to proto aby nedocházelo ke zbytečným komplikacím, jelikož některé rasy měly více vrcholných politických zástupců. Hlasování mělo jen dvě různé možnosti. A to souhlas nebo nesouhlas s navrhovanou výpravou na záchranu lidské lodi. Kriks byl poněkud nervózní,protože mu nebylo jasné, zdali se bude moci v případě souhlasu zúčastnit výpravy a to bezesporu chtěl.

Za chvíli se na display pultu uprostřed místnosti zobrazilo hlasování.Poměr hlasů byl 4:1 ve prospěch výpravy a jelikož hlasování bylo anonymní, nikdo nevěděl, která z ras hlasovala proti. To však nebylo důležité. Důležité bylo, že návrh na záchranou výpravu se schválil, takže bylo rozhodnuto.

Konference odsouhlasila výpravu na záchranu lidské lodi a její posádky. Bylo dohodnuto, že jednotlivé strany včetně yorské republiky přispějí do společné armády deseti procenty veškeré své vojenské kapacity. A jelikož jak aisové, tak yorové měli ještě dost velké vojenské zdroje, dalo to vzniknout i za přispění ostatních poměrně veliké společné flotile, která čítala celkem témeř osmdesát lodí různých tříd i velikostí. Nově vzniklá armáda se měla vydat na misi okamžitě po té, co se všechny lodě dostaví na shromaždiště, za které byl určen jakoby ironií systém Síria, odkud se měly lodě vydat na cestu do systému Kerzzíís, což byla torianská předsunutá základna k výpadům na území federace. Po ukončení konference si Kriks vyžádal audienci u komturů a zajistil, že Malá Sorna bude součástí této výpravy.

13. V zajetí

Idiot … idiot, idiot, idiot, IDIOT, jsem IDIOT!!!! Nadával si v duchu Fuler. Kurva, do prdele, jak jsem je mohl tak školácky podcenit? Měl jsem hned použít ELP a měl bych všechny z krku. Pak si ale uvědomil, že by použitím ELP mohl zničit celý systém Riga i s jeho drahocenným bohatstvím.

Energetický likvidační puls, bylo zařízení, kterým byly vybaveny těžké lidské lodě. V případě jeho použití se veškerá energie lodního jádra na okamžik přesměrovala do tohoto zařízení. Z lodě pak vyšlehla energetická kulovitá vlna,která se šířila do okolního prostoru a v podstatě anihilovala vše co jí stálo v cestě až do vzdálenosti několika miliard kilometrů. Mělo to však i nevýhody. Loď by se totiž po pulsu ocitla na téměř hodinu bez energie,neboť lodní jádro se na ten krátký okamžik několikanásobně přetížilo a samoregenerační proces by trval právě tu necelou hodinu. Navíc by puls zničil asteroidový pás, ve kterém se nacházel nenahraditelný Kreolit a aby toho nebylo málo, puls by zasáhl rudého obra, umírající hvězdu tohoto systému a mohl by umocnit termonukleární reakce v něm probíhající, tím by ještě více zvýšil spotřebu vodíku, kterého obří hvězda měla už tak velký nedostatek a tím by nejspíš o několik posledních miliónů let předčasně nastartoval její poslední životní cyklus. Hvězda by se zhroutila do sebe a explodovala do supernovy a pohřbila spolu se sebou celou soustavu, což samozřejmě nepřipadalo v úvahu. Podařilo se mu však ještě před nucenou kapitulací vyslat hyperprostorovou šifru císaři a spravit jej o nepříznivé situaci. To bylo před sedmi dny. Po dalších třech dnech byli dovlečeni tažnými paprsky i s lodí do tohoto systému, ve kterém je teď toriané zadržovali. Takže teď Fuler seděl na nějakém podivném malém sedátku v tmavé místnosti. Místnost byla tmavá, protože toriané samozřejmě světlo nepotřebovali. Fulerovi to však vadilo pramálo. Všichni lidští vojáci měli geneticky upravenou informaci. Lidé se v genetickém inženýrství dostali tak daleko, že byli všechny přirozené přednosti jakéhokoliv pozemského zvířete schopni implantovat do lidského genomu. Fuler tak měl, stejně jako všichni ostatní vojáci, doslova noční vidění pozemských kočkovitých šelem. Jeho zorničky se roztáhly téměř přes celou duhovku i bělmo a dávaly tak Fulerovi, spolu s prodlouženými špičáky vedle středových řezáků, démonický zjev, který by vyděsil snad každého tvora, který měl schopnost zraku. Nic mu to však v jeho současné situaci nebylo platné. A tak tu seděl už čtvrtým dnem bez jídla i vody. To mu však starosti nedělalo. Lidský voják byl schopen vydržet bez vody více jak dva týdny a bez jídla ještě mnohem déle. Navíc pořád měl v těle svůj osobní počítač, který mu mohl kdykoliv poskytnout dávku umělé výživy. Co mu však vrtalo hlavou bylo to, proč už tu čtvrtým dnem seděl, aniž by se jej toriané pokusili vyslechnout a dostat z něj jakékoliv informace. Ostatní členové posádky byli vězněni mimo Elis někde na té obří základně, ve které se nacházel i on. O to, že by snad toriané ukořistili nějaké technologie neměl strach, jelikož Elis se obětovala a v podstatě se z lodního jádra totálně zformátovala a vzala s sebou do pomyslného hrobu veškeré technické záznamy všech technologií a zařízení, které byly v její holografické paměti. Z autonomních počítačových jednotek nemohli toriané nikdy nic dostat, jelikož ty obsahovaly jen základní údaje a programové řetězce pro nezbytné lodní funkce a nic víc. Fuler tehdy, když se boj chýlil ke konci, nechtěl Elis dovolit aby se zničila, ale po jejím argumentování, že žádné podrobnosti se nesmí dostat k torianům, a to i přesto, že by je vůbec nemuseli rozluštit a pochopit, nakonec Fuler svolil a vzdal se tak umělé virtuální entity lodě, která mu byla v podstatě i přítelem. Seděl na tom podivném sedátku a přemýšlel co bude dál, když se najednou dveře místnosti, ve které byl vězněn začaly pomalu odsouvat. Fuler okamžitě zbystřil a čekal co se bude dít. Do místnosti vešel torian a stoupl si před Fulera. Po tom co však Fuler vstal ustoupil o dva kroky vzad, jelikož přesto že byl torian poměrně urostlý, Fuler se nad ním tyčil v celé své majestátnosti a navíc se mračil aby tak dal najevo,že v žádném případě nemá z tvora stojícího před ním strach. Torian, ač neměl oči, to samozřejmě okamžitě vycítil. Torian na něj promluvil sorňanskou řečí s nepatrným dialektem.

"Nemějte obavy generále, nepřišel jsem vám ublížit. To bych nepřišel sám, jelikož jsme již měli tu čest poznat, že jste velice silná stvoření. Abych byl upřímný, nikdy jsme se nesetkali s tak mocným protivníkem po všech stránkách, proto pokud to pro vás má nějaký význam, bych vám chtěl v první řadě sdělit, že k vám cítíme velký respekt jako k sobě rovnému a navíc jsme k našemu potěšení také mohli poznat, že stejně jako my jste dravci."

Torian udělal nějaký škleb ve své bezoké tváři a Fuler si to vyložil jako úsměv.

"Kdo jste?" optal se.

"Mé jméno je v sorňanském jazyce těžce vyslovitelné, ale pro vás je myslím důležitější informace, že jsem jeden ze tří nejvýše postavených torianů v naší společnosti a tituluji se vládce. Je mi upřímě líto nedorozumění, které se stalo v systému Síria a jsem zde abych napravil špatné dojmy z našeho prvního setkání."

Fuler se pousmál. "A útok, který jste provedli na mou loď v systému Riga, bylo také nedorozumění?"

"To bylo bohužel nezbytné, pokud jsme s vámi chtěli navázat přátelštější styky, jelikož nám bylo jasné, že po incidentu u Síria by jste s námi již dobrovolně nejednali. Navíc, jak jste se mohl přesvědčit ,nabylo v našem úmyslu vás zničit, nýbrž zajmout, což se nám také podařilo."

Generál se opět s uspokojením pousmál. "Ano, jistě, po zjevně silně nepřiměřených ztrátách."

"Musím připustit," pokračoval torian "že jsme podcenili možnost, že bychom mohli narazit na rasu vašeho formátu a to i přes drtivý výprask, který jste nám uštědřili při našem prvním nešťastném setkání. Nicméně jsme dosáhli svého, ostatně jako ve všem co si usmyslíme. Generále, možná jste mohli získat dojem naprosté převahy nad námi, ale musím vás upozornit, že to bylo dáno pouze překvapením a jak už jsem avizoval podceněním situace. Víme o navázání vašich styků s tou agresivní nebezpečnou federací, která si v daleké minulosti usmyslela, že stvoření jako jsme my, nemají právo na život. Ano vidí v nás necivilizované barbary, ale pouze podle jejich měřítek a to, že se živíme masem je přirozenou součástí naší identity. Ostatně stejně jako té vaší."

Opět torianův škleboúsměv.

"Ale abych vás uvedl konečně do obrazu, proč jsem zde. Jak už jsem avizoval, jsme ochotni s vámi jednat v přátelském tónu, a proto jsem přišel za vámi s nabídkou, která by zajistila propuštění vám i celé vaší posádce."

"A podmínky tohoto propuštění?" Fuler se stále mračil.

"Poskytnutí srozumitelných podkladů všech technologií, nacházejících se na vaší lodi. A také chceme vědět, co zde v galaxii pohledáváte. Jaké jsou zde vaše zájmy a cíle, se všemi podrobnostmi a detaily. O čem jste jednali s aisy a sorňany a co po vás případně chtěli. A jelikož jste velmi mocná rasa, tak to co tady v galaxii upoutalo vaši pozornost musí mít nesmírný význam."

Generál se opět pousmál v uspokojení. Jak doufal, nejsou schopni z toho smetí co našli v autonomních počítačích pochopit principy ani jedné z lidských technologií, které by mohli nalézt na palubě lodi.

"To bohužel nepůjde, jelikož já nejsem vrcholným představitelem lidské společnosti, a proto nemám kompetence vám přístup k našim technologiím umožnit. Nemohu vám ani podávat jakékoli informace."

Torian evidentně nějakou podobnou odpověď očekával, proto ihned odpověděl.

"Generále, teď vám něco prozradím. Považujeme se za mocnou rasu a to i přesto, že nejsme prozatím schopni získat potřebné informace z útrob vaší lodě, jelikož víme, že na vaší lodi s určitostí byl nějaký hlavní systém, který jste zničili aby jste nám zabránili v přístupu k informacím. Ale měl by jste vědět, že je zde ještě, jak bych to řekl, jistá mocná síla podporující naši společnost. Je to společenství vyšších bytostí. Nejsou to bytosti jako vy nebo já. A už vůbec ne jako ten ubohý hmyz z federace, který se nemůže rovnat ani nám ani vám. Ale v jedné věci si buďte jistý. A to v tom, že pokud se vyrovnáte naší civilizaci, nebo ji snad i v některých aspektech můžete převyšovat, této mocné síle se určitě nevyrovnáte ani se všemi vašimi možnými skvělými technologiemi. A přesto, že jste fyzicky dokonce silnější než my, určitě nechcete poznat tuto všemocnou sílu. Proto bych vám vřele doporučoval, aby jste pokud možno se mnou spolupracoval, jinak to bude mít s jistotou pro vás i vaší posádku tragické následky."

"Kdo jsou tito tvorové?" Fulera přepadla najednou obrovská zvědavost a leč si to nechtěl připustit, také jistá dávka nejistoty. Okamžitě si vzpomněl na rozhovor s komandérem Račinskym, který měl podezření na nějakou možnou snad skrytou civilizaci, která dle jeho názoru mohla toriany podporovat. Fuler musel uznat, že se tehdy Račinsky ani v nejmenším nemýlil.

"Říkáme jim titáni. Tento titul si plně zaslouží. Jsou to vyšší stvoření, která jsou v podstatě nesmrtelná. Naše smysly na ně nestačí, zjevují se zničeho nic a stejně tak nepozorovaně odcházejí. Ovládají moc tvoření i ničení v takovém měřítku, které je mimo chápání bytostí jako jste vy nebo já. Máte však štěstí. Jelikož titáni velice neradi odhalují svou totožnost jiným rasám, dostal jsem příležitost od vás získat potřebné informace. Rozhodl jsem se to udělat následovně. Nejdříve jsem to chtěl zkusit v klidu po dobrém, což dělám právě teď. Tato možnost by byla určitě nejlepší, a to nejen pro vás, ale i pro mě, jelikož bychom na tom oba získali. Já bych měl v krátké době to, co potřebuji a vy svobodu pro vás a vaší posádku. Pokud by však tato možnost jaksi nebyla kvůli vaši neochotě k dispozici, mám připraven jeden velice účinný přesvědčovací prostředek. Na zajatce federace má nebývalé účinky, měl by jste to někdy vidět určitě by jste se nebývale pobavil. Je mi ovšem jasné, že vy nejste ten odporný hmyz z federace, tudíž vaše konfrontace s mým přesvědčovacím prostředkem, by mohla být více než zajímavá."

Fuler se snažil odhadnout, co tím torian myslel.

"Pevně doufám," pokračoval vládce "že dospějeme k vzájemné dohodě a ukončíme tak tuto, pro vás jistě nedůstojnou, situaci. Je mi jasné, že určitě nejste zvyklí na vaši pozici, ale spíše na tu, vě které se právě nyní nacházím já."

"Pokud jsou ti titáni tak mocní," najednou promluvil Fuler "proč si tedy ty informace o našich technologiích z lodě nevezmou sami? Pokud vím, tak zbytek posádky vězníte mimo loď, takže by je jistě nikdo z lidí neviděl, když nechtějí být spatřeni."

"Generále, titáni nemají zájem o vaše technologie, nepotřebují je. Proto technologie, které chceme od vás získat, by posloužily jen našemu účelu. Dostali jsem možnost je získat sami, pokud toho budeme schopni. A to, co zajímá titány, jsou informace. Informace o tom, co zde pohledáváte, cíle vaší cesty do galaxie, také informace o vaší rase, odkud pocházíte, vaše historie ,prostě chtějí o vás vědět vše. A jelikož jste hlavní systém vaší lodě, ve kterém jistě tyto informace byli, zničili, musíte mi je nyní poskytnout sám."

Fuler najednou vytušil, že situace ve které se nachází, by mohla být kritičtější, než si zprvu myslel. Něco jiného je zisk několika, ne až tak moc důležitých, technologií a něco jiného je zisk kompletních informací o lidské rase, její společnosti, historii, polohy Mléčné Dráhy, polohy Země!! To nikdy nesmí připustit. Pokud jsou ti titáni, nebo co jsou zač, tak mocní, nikdy se nesmí dostat do Mléčné Dráhy. Fuler najednou pocítil jistý pocit, který téměř zapomněl, jelikož jej necítil již velmi dlouhou dobu. Pomalu ale jistě, se do jeho nitra začal vkrádat strach! Strach z něčeho naznámého, nečeho co by snad mohlo být silnější než lidstvo. Je to vůbec možné? Po té, co lidstvo přemohlo nejtěžšího nepřítele, co kdy poznalo, civilizaci skelenoi, lidé získali pocit své vlastní nepřemožitelnosti. Nikdo a nic se jim nemohlo rovnat. Všude, kam přišli z nich šel strach a respekt. Nespočetkrát byly lidské lodě napadeny, když vstoupily do neznámé galaxie a nikdy nebyly poraženy. Útočník si vždy velmi brzy uvědomil, jakou udělal chybu, po té vždy dostal varování. V jaké formě a intenzitě záleželo na okolnostech. Pojem člověk, znamenal ve všech galaxiích, kde se lidstvo objevilo známku absolutní moci, nepřemožitelnosti a dozoru nad všemi událostmi, které se ve všech galaxiích, kde bylo známo, děly. Lidstvu se v mnoha galaxiích přezdívalo dozorci. Lidské impérium se rozkládalo jen v galaxii Mléčná Dráha, ale vliv lidského impéria byl prokazatelně cítit ve všech více jak desetitisících galaxiích, ve kterých se kdy lidstvo objevilo. Proto a to i přesto, že se tomu snažili lidé co nejvíce bránit, pomalu získávali dojem, že jsou nejmocnější rasa celého vesmíru. Až do dnes. I když zatím Fuler nemohl vědět, jak jsou ti jejich titáni mocní, fakt že se zajímali o lidskou rasu její původ a všechny možné informace dávaly tušit, že by mohlo jít o podobně silného nepřítele, jako civilizace skelenoi. Jelikož všechny rasy, které jen zaslechly o té lidské, se jí snažily spíše vyhýbat. A to i ty, které se s ní osobně ani nesetkaly.

Ne však tato. I toriané, kteří by se lidstvu nemohli ani v nejmenším rovnat, měli pocit absolutní jistoty a kontroly nad jakoukoli situací, protože jim za zády stáli tito záhadní tvorové. Musím se o nich co nejvíce dozvědět, pomyslel si Fuler. Proto řekl.

"Jak už jsem vám dříve řekl, nemám kompetenci vám cokoliv sdělovat a i kdybych měl, nikdy bych vám nic neřekl. A teď vám vládce něco prozradím zase já. Vy ani ti vaši titáni, nemáte absolutně vůbec tušení, s kým si teď zahráváte.Nejsme federace, nejsme vy a nejsme ani žádní titáni. Ale procestovali jsme více jak deset tisíc galaxií. Narazili jsme na více ras, než by jste si kdy dokázali představit. Prošli jsme tolika válkami, že by jste je ani nespočítali a byly takového formátu, že ta vaše pseudoválka s federací nám připadá jako potyčka dvou neškodný divokých zvířat. TAKŽE!!!!" Fuler už teď doslova po torianovi řval a jeho strach byl dávno pryč, vystřídalo jej absolutní pohrdání a nekonečný vztek. "TAKŽE!!!!! Se mne nesnaž zastrašovat, ty ubohý slabý tvore, protože ty, ani nic v celém vesmíru mi strach nahnat nemůže!!" Fuler se pomalu začal přibližovat k torianovi a ten pomalu začal ustupovat vzad. A přesto, že torian neměl oči, jeho grimasa, která se mu objevila v obličeji dávala Fulerovi jistotu, že tvor stojící před ním najednou ztratil svou sebebjistotu a dokonce by se Fuler vsadil, že z něj šel cítit strach. Lidé měli už dlouho nazpět všechny své zvířecí instinkty, které kdysi dávno ztratili. Vše bylo zásluhou genetického inženýrství, proto, jakýkoliv tvor těžko skrýval své pocity před člověkem, který se opravdu od jisté doby stal opět dravcem, kterým kdysi býval v pravěku.

"A teď se mi kliď z očí, nebo tě na místě zabiji dříve, než si vůbec stačíš uvědomit, že umíráš!!!"

Rozzuřený generál se zastavil kousek před vyděšeným torianem, který už se zády opíral o dveře v místnosti a neměl už kam ustupovat.

"Vidím," zaskřehotal torian, který se snažil si uchovat zbytky své důstojnosti, jelikož mezi toriany byl strach ten nejvíce zavrženíhodný pocit, "že titáni se ve vás ani v nejmenším nemýlili. Ani se přirozeně nemohli mýlit. Varovali nás, že nejste jako žádní tvorové, se kterými jsme se dosud setkali. A teď, když jsem měl tu čest to poznat na vlastní kůži, jsem neskonale vdečen za to, že nad námi všemocní bdí. Nyní, když jste mi nedal jinou možnost generále, musím použít mého přesvědčovacího prostředku. Ale jedno si pamatujte. Možná jste opravdu dosud nepotkali rasu, která by se vám mohla rovnat. Pokud jste opravdu procestovali toliko galaxií a nic vás za tu vaši předlouhou pouť nebylo schopno ovládnout, jste možná nejmocnější rasa vesmíru naší sféry. Ale titáni nejsou z naší sféry. Proto ani vy se jim rovnat nemůžete."

Torian se otočil, dveře se otevřely a byl pryč. Fuler ještě chvíli hleděl na zavřené dveře a uvažoval o tom, co mu vládce řekl. Co když opravdu narazili na něco, na co nejsou ani lidé připraveni. Všemocná síla. Všemohoucnost se kdysi v dávných dobách na zemi přisuzovala jen bytostem, jejichž existenci lidé nikdy nebyli schopni prokázat, proto se na ně během staletí zapomnělo. Kdysi lidstvo věřilo, že jen bohové jsou všemocní a nesmrtelní. Pak tuhle myšlenku ihned zavrhl. Pokud by byli ti záhadní titáni všemocní, nepotřebovali by žádné informace o lidské civilizaci. Pak si však zase uvědomil, že vševědoucnost a všemohoucnost byly dvě rozdílné věci. Císař byl v podstatě také všemohoucný, nebyl však vševědoucí a rozhodně to nebyl bůh. Fuler však najednou získal pocit, ža ať už jsou tyto bytosti cokoliv, bude to mnohem větší a nebezpečnější síla, než jakákoli jiná, se kterou se lidstvo doposud setkalo.

14. Souboj se smrtí

Uběhl den od pokusu o Fulerův výslech. Fuler, který seděl na zemi zády opřený o stěnu místnosti přemýšlel, jak by se mohl dostat ze svého vězení. Už měl plné zuby tady toho čekání. Po tom co, bylo lidské plavidlo přemoženo a jeho posádka byla i sním přivlečena sem, myslel si, že bude moci o torianech něco zjistit. Očekával, že se jej pokusí mučit, nebo něco podobného, že na něm vyzkouší všelijaké možnosti. Chtěl zjistit jejich způsoby, jejich intelekt, jejich nebezpečnost. Měl by alespoň základní představu o jejich schopnostech. Nyní však o toriany absolutně ztratil zájem. Došel k názoru, že jsou to pouhé loutky v rukou svých pánů, a proto se odsud hodlal dostat. Měl už dost toho marnění času zde v této cele. Toriané byli asi stejně nebezpeční, jako jakákoliv jiná rasa, kterou doposud v této zpropadené galaxii poznal. Jedna rasa, tedy pokud to nějaká byla, však měla kolem sebe dosud neustále závoj mlhy, přes který nebylo nic vidět. Generál si usmyslel, že o těchto tajemných tvorech musí získat všechny možné informace. Musel najít způsob, který by mu pomohl se odsud dostat. Přes veškerou svou inteligenci na nic nemohl přijít. V místnosti nebylo nic, co by mu jen trošku mohlo pomoci. Byly tu jen ty odsouvací dveře, které se otevíraly zvenku a holé stěny. Silou dveře otevřít nezkoušel a ani nechtěl. Je možné, že by se mu to mohlo podařit, ale potřeboval, aby aspoň ze začátku jeho únik zůstal nepozorován. Nic proveditelného jej však nenapadalo. Seděl dál v místnost a přemítal, když se opět dveře začaly odsouvat. Pohlédl směrem k nim a spatřil čtyři toriany držící nějaká zařízení, každý ve dvou ze svých čtyřech rukou. Nepochyboval o tom, že jsou to zbraně. Jeden mu pokynul ať je následuje. Vstal a šel ke dveřím. Toriané jej obstoupili, vyvedli jej z místnosti a vedli neznámo kam. Procházeli dlouhou chodbou, která měla nádech šedého odstínu, ostatně jako všechno tady na téhle stanici. Torianská architektura byla dosti strohá. Chodba nebyla vybavena žádnými doplňky. Byl to pouhý čtvercový tunel, na jehož konci zaznamenal Fuler dveře, ke kterým se přibližovali. Byly identické s těmi, jenž jej před chvílí ještě věznily. Když přišli ke dveřím, jeho doprovod se zastavil a pokynul mu aby vstoupil do dveří, které se teď před ním pomalu otevřely. Generál na nic nečekal a majestátně vstoupil do dveří, aby si snad mylně toriané nevyložily, že má strach. Strach neměl, jen byl ostražitý a připraven čelit čemukoliv co jej mohlo i potkat.

Dveře za ním se zavřely a v místnosti se slabě rozsvítilo světlo. Byla obrovská.Nebylo mu jasné proč v místnosti rozsvítili, jelikož věděli, že on žádné světlo nepotřebuje. V místnosti bylo plno barikád překážek, také hodně porostu. Byla zde dokonce hlína, na které rostla žlutá tráva. A celou místnost prostupoval strašný puch. Odporný puch hniloby a rozkladu.

"Vítejte v domě smrti generále." zaslechl Fuler pravděpodobně z reproduktorů v místnosti instalovaných. Zaznamenal také ultrazvukové vlny, které po místnosti neustále pulsovaly. Uvědomil si, že toriané vlastně nevidí a proto mu hned došlo, že to musí být nějaké zařízení, vysílající do prostoru tyto ultrazvukové vlny,aby měli toriané přehled o tom, co se v místnosti děje. Byla to nejspíš nějaká obdoba kamer. Poznal také hlas vládce, se kterým minulý den mluvil.

"Domě smrti?" opakoval Fuler a nadzdvihl jedno obočí.

"Ano, v domě smrti. Smrt je jméno jednoho našeho přítele, kterého budete mít tu čest zanedlouho poznat. Víte generále, když jsem s vámi mluvil o tom mém přesvědčovacím prostředku, měl jsem na mysli právě našeho přítele. Dříve jsme jej používali na získávání informací od našich nepřátel. Od té doby co však máme naši skvělou rozvědku, už jej k tomuto nepotřebujeme, avšak nechtěl jsem se ho je tak zbavit. Je to můj miláček."

Fuler vycítil ve vládcově hlase určitou dávku uspokojení.

"Nicméně ho krmíme všemi možnými tvory a také tím hmyzem z federace. Bohužel většina jich zemře hrůzou ještě dříve, než vůbec divadlo začne. Ve vašem případě by však divadlo mohlo být více než zajímavé. Ostatně, to už jsem avizoval v našem minulém rozhovoru. Generále říká vám něco název Tarnie?"

"Myslím, že jde o nějakého tvora z této galaxie, nemám pravdu?"

"Jistě, ale generále to není jen tak nějaký tvor. Není inteligentní, tedy ne v našem měřítku. Zvířecí inteligence má však dost. Ale podstatné je, že je to ten nejhorší dravec z této galaxie. Není největší, ale nejnebezpečnější. Zničí vše, co se mu dostane do cesty. Nic nepřežije. Oba víme, že pokud se z dravce nevyvine inteligentní tvor, jako v mém a vašem případě, vyvine se do podoby dokonalého zabijáka, likvidačního stroje, kterému se žádný jiný tvor nemůže rovnat. Aspoň v naší galaxii tohle pravidlo platí. Je to noční můra všech tvorů. Zrůda, kterou se strašívají mladí jedinci. Proto seznamte se s mým miláčkem, jménem smrt."

Asi deset metrů před Fulerem, se v podlaze začaly rozevírat dvoudílná vrata. Hlína na jejich místě je zakrývala, proto si jich Fuler nemohl všimnout. Teď se však sesypala do otvoru, který se zvětšoval, jak se vrata otevírala. Po chvíli z podlahy začala stoupat krychle opatřená podobnými vraty jako byly ty v podlaze. Fuler pozorně sledoval celou scenérii. Krychle byla bezesporu klecí něčemu, co bylo uvnitř. Krychle jak si všiml vlastně krychlí nebyla. Byl to kvádr k Fulerovi otočený čtvercovou stranou. Na výšku měl kvádr asi tři metry a na délku odhadoval Fuler Metrů šest. Ať už bylo v tom vězení cokoliv, Fulerovi bylo jasné, že se s tím za několik okamžiků utká. Vrata na tom kvádru se začaly otevírat. Fuler ustoupil o několik kroků a čekal. Teď už byla vrata úplně otevřená, ale dovnitř nebylo vidět. Byla tam absolutní tma. Najednou zevnitř vyskočil obrovskou rychlostí tvor přímo generálovým směrem. Ač měl generál úchvatné reflexy, nestačil by uskočit, kdyby nebyl tvor na masivních řetězových poutech, které jej zastavily dva metry před člověkem. Tvor vyskočil ze svého temného vězení s takovou intenzitou,že jeden ze čtyřech řetězů jej držících se přetrhl. Teď si jej mohl Fuler prohlédnout v celé své kráse. Torian nelhal.

Tento dravec musel být vrcholem evoluce v této galaxii. Měřil asi ty tři metry. V poměru s Fulerem nebyl až zase tak veliký, jelikož člověk meřil dva metry a třinást centimetrů, což byl v podstatě lidský průměr. Tvor se pohyboval po dvou masivních končetinách, které byly stavěny tak, aby umožňovaly svému majiteli rychlé skoky. Podobaly se nožkám pozemských kobylek. Se stejnou ladností se však tvor dokázal pohybovat po všech svých šesti končetinách. Jeho čtyři horní končetiny byly osazeny třemi prsty k sobě protilehlých, aby umožňovaly drtivý úchop. Na každém z nich byl asi pět až osm centimetrů dlouhý dráp. Bestie měla podlouhlou hlavu, jejíž dominantou byla bezesporu tlama plná jemně zahnutých špičáků, jejichž délku Fuler odhadoval také na dobrých pět až osm centimetrů a nad tlamou na něj hleděl pár čistě bílých očí, protáhlých až na boky hlavy. Co Fulera zaskočilo, byla další menší tlama, která se vysunula z tlamy hlavní. Fulerovi se okamžitě vybavil tvor, z jeho nejoblíbenějšího hororového filmu,který byl tak úspěšný, že přesto že původní film byl již mnoho století starý, prošel nespočetněkrát znovuzrozením, v podobě natáčení dalších pokračování a předělávek do modernějších verzí. Bičovitý ocas zakončený ostnatým bodcem, tento dojem jen potvrzoval. Tvor se podobal legendárnímu vetřelci, který byl definován taktéž jako evoluční vraždící stroj. Fuler jen doufal, že mu v těle nekoluje nějaká žíravina, se kterou by si jeho kůže nedokázala poradit. Jinak byl člověk vůči všem žíravinám co znal imunní.

"Tak co generále? Budete tedy se mnou spolupracovat?"

Fuler nehnut stál a chladným hlasem odpověděl." Jak jsem už jednou řekl ,ve vesmíru není nic, co by mi mohlo nahnat strach."

"Jak chcete." odpověděl rozezleně torian.

Najednou se čtyři zámky, které měl tvor na nohou, odemkly. Byl volný. Fuler se připravoval na dravcůc bleskurychlý útočný skok a zároveň jeho tělo začalo ve velkém produkovat adrenalin, jehož produkci umocňoval ještě Fulerův osobní počítač. Adrenalin stimuloval Fulerovo tělo a umocňoval tak jeho sílu, reflexy. Začal se potit. Zároveň jeho mozek pracoval na nejvyšší obrátky ve snaze co nejdříve přijít na to, jak co nejrychleji a nejefektivněji zlikvidovat nepřítele. Fulerův zjev se velmi rychle celkově změnil. V jeho těle se aktivoval pud sebezáchovy což způsobovalo, že mohl své tělo hnát do krajnosti. Jeho rysy ztvrdly, panenky se rozšířily přes celé oči a začaly jakoby zářit. Fuler se trošku přikrčil mírně se pootočil na stranu. Najednou rozpřáhl ruce a vycenil na tvora zuby a zařval nejvíc co mu plíce dovolily. Dával tím zabijákovi před sebou jasný vzkaz. A to ten, že nestojí proti bezbranné oběti, ale proti jinému dravci ,který se bude více než tvrdě bránit. Tvor tento vzkaz evidentně pochopil, neboť při generálově gestu doprovázeného ukrutným řevem, sebou trhnul jakoby se lekl. Zároveň se začal chovat více obezřetně. Zjevně byl zvyklý se setkávat jen s tvory, kteří měli hrůzu jen z pohledu na něj a už vůbec nejspíš nebyl zvyklý na souboje s jinými silnými tvory. Fuler hádal,že stojí proti Tarnii, která od mládí vyrůstala v zajetí, proto nebyla zvyklá na souboje. Proto mohl mít šanci, kdyby měl bojovat proti divokému dravci tohoto formátu, asi by moc šancí neměl. Tarnie pomalu začala obcházet okolo generála. Ten jenom čekal. Najednou skočila přímo na něj, ten však byl na skok připraven. V podstatě v ten moment co se tvor odrazil ke skoku, odrazil se i Fuler, ale do strany takže před tvorem uhnul. Ten proletěl kolem něj s obrovským řevem a ještě za letu stihl po člověku švihnout svým bičovitým ocasem. Po té narazil do stěny místnosti. Fulera nezasáhl přesně,takže ten byl jen lehce škrábnut na pravé polovině zad. Dokončil svůj úhybný skok, který přešel v kotoul a hned byl na nohou. Okamžitě si to namířil do porostu, který se nacházel kousek dál za kvádrem, ze kterého tvor vyskočil. Ten se ihned vzpamatoval z lehkého otřesení, které bylo způsobeno nárazem do stěny a s řevem se dal do pronásledování. Generál se prodíral porostem a usilovně hledal cokoliv, co by mohl použít jako zbraň, aby alespoň trochu srovnal nepoměr, jelikož neměl žádné drápy. Jeho zuby sice taktéž mohly být smrtící, ale proti tomuhle monstru je mohl těžko použít. Prodíral se dál porostem, který se postupně měnil v keřovité stromky. Zalezl do jednoho a čekal. Za pár vteřin se přiřítil tvor, který se v momentě, kdy probíhal kolem ukrytého Fulera zastavil, neboť ztratil před sebou stopu .Generál na nic nečekal a vystartoval z keře. Mohutným skokem a za doprovodu burácejícího řevu, se dostal na tvorova záda. Ten okamžitě člověka útočícího ze strany zaregistroval a snažil se uskočit tak,aby se mu protivník nedostal na hřbet. Zareagoval však později než potřeboval, protože Fulerovi se částečně podařilo se na zrůdě přichytit. Ne však na zádech, ale spíše na straně. Intenzitou dopadu a svou vahou způsobil, že tvor zavrávoral a vyvrátil se ve směru Fulerova útoku. Po dopadu na podlahu se tak generál ocitl na tvorovi, který ležel na boku pod ním. Generál použil jedinou možnou zbraň, která v tu chvíli byla k dispozici. Své pěsti. Začal vší silou mlátit do tvorovy hlavy. A jelikož všichni lidští vojáci měli upravenou genetickou informaci, dokázal generál vyvinout sílu až třicetkrát přesahující jeho tělesnou váhu. V takovém případě dopadaly pěsti střídavě na hlavu Tarnie intenzitou přes šest tun. Fuler u toho šíleně řval a mlátil do tvora hlava nehlava. Až ucítil pod pěstmi křupnutí .V tu chvíli mu však zády projel hrot ocasu a probodl jej. Fuler zařval bolestí a chytl hrot, který mu trčel z břicha ven. Tanrnie švihla ocasem a odhodila tak Fulera dobrých deset metrů za sebe. Ten dopadl na podlahu svíjejíce se bolestí. Tvor se začal dost těžce zvedat na nohy, byl neuvěřitelně otřesen po té sprše fulerových drtivých úderů a navíc měl naštípnutou spodní čelist a vypadlých pár zubů. Fuler by svými drtivými údery zabil jakéhokoliv jiného tvora podobné velikosti, jelikož žádný tvor neměl kosti stavěné na to, aby vydržely tak obrovský tlak úderů, jenž dokázal generál vyvinout. U Tarnie však tohle až zase tolik neplatilo. Postavila se a zatřásla hlavou. Když se vzpamatovala vyšel z jejích útrob takový řev, který neměl do té chvíle obdoby. Fuler věděl, že teď je tvor rozzuřený na smrt. Tvora popadl doslova amok. Otočil se směrem, kam odhodil generála a během dvou vteřin byl na místě. Fuler tam již však neležel.Rozhlédla se kolem sebe, ale kolem byli jen keřovité stromky. Na půdě však byla vidět krvavá stopa.Zabiják se po ní ihned vydal. Věděl, že jeho soupeř je zraněn. Nikdy se nesetkal s podobným tvorem tak ukrutné síly. Cítil z něj také dravce, a proto ho musel zabít. Nesnesl konkurenci. Zabijáka hnala kupředu jeho zuřivost, jeho amok. Absolutně přestal vnímat cokoliv jiného nežli příval zuřivosti, který svým drtivým útokem jeho soupeř vyvolal. Hnal se po krvavé stopě a najednou byla jeho oběť přímo před ním. Před Tarnií na zemi ležela Fulerova zbroj, celá potřísněná krví. Tarnie se bez jakýchkoliv rozpaků vrhla na zbroj a během několika málo sekund ji rozsápala na malé kousíčky. Fuler, který se mezitím než se monstrum přihnalo a započalo rvát jeho zbroj odkutálel kousek dál, vytrhl z půdy jeden ze stromků a nyní čekal opodál skrytý za jiným keřovitým porostem a v rukou třímal kus zlomeného kmene o průměru asi pěti centimetrů. Fuler si při jeho prvním útoku uvědomil, že slabé místo má tvor určitě na krku, ostatně jako všichni tvorové. Než se však k něčemu vzchopil, měl v sobě zabodnutý hrot ocasu a vzápětí letěl deset metrů daleko. Teď to však hodlal napravit, a to i přes obrovskou bolest. Byl však zvyklý na bolest, a přestože měl v trupu díru naskrz byl schopen ještě celkem dobré pohyblivosti. Jeho osobní počítač mu totiž okamžitě vpravil koňskou dávku analgetik, takže to otupovalo Fulerovu bolest a zároveň na postižené místo okamžitě vyslal hordy nanobotů, kteří okamžitě začali operačním zákrokem zevnitř, dávat dohromady poškozené játra,ledviny a žaludek. Tarnie si po chvíli zuřivého rvaní zbroje uvědomila, že to není Fuler a zarazila se. Generál se však najednou vyřítil ze svého úkrytu a hnal se zezadu k rozzuřenému zabijákovi. Tarnie se okamžitě otočila, jelikož podle Fulerova řevu věděla, že na ní opět útočí. Generála popadl ten samý amok zuřivosti, který byl navíc podporován ukrutnou bolestí a to přesto, že již měl v sobě hromady analgetik. V momentě kdy se Tarnie otáčela, skočil Fuler s napřaženým kusem kmene před sebou snažíce se zasáhnout krk taktéž rozzuřeného drvace. Nepodařilo se mu to úplně, jelikož bleskurychlá reakce Tarnie ji dovolila hnout tělem stranou, ale Fulerovi se podařilo krk přeci jen částečně zasáhnout a na straně do něj kus dřeva zabodnout. Zrůda zaryčela bolestí a zavrávorala dozadu, ale na nohou se udržela. To však Fulerovi dalo dostatek času na to, aby se znovu proti dravci vyřítil a narazil do něj celou svou vahou, která byla umocněna intenzitou nárazu a v souvislosti s tím, že dravec zrovna vrávoral,ho povalil opět na zem.Fuler chytil kus zabodnutého dřeva vytáhl jej a zarazil ho znovu do dravcova krku. Tentokrát však přesně doprostřed. Zvíře zachrčelo a zaškubalo sebou bolestí, ale zemřít ještě nehodlalo. Tarnie chytila Fulera všemi čtyřmi pařáty,zabořila do něj své drápy a současně jej zmáčkla největší silou jakou byla schopna vyvinout. Fuler, jenž pod stiskem nemohl skoro dýchat, se opřel každou rukou do jedné z dravcových pařát a začal vší silou tlačit. Tarnie však měla také ukrutnou sílu. Přesto se mu, ale podařilo po chvíli pařáty odtlačit, ale bylo to dáno spíše tím, že z dravce prchal pomalu, žitvot po smrtelné ráně na krku. Generál odtlačil všechny čtyři pařáty a napřáhl se, že dravce dorazí. Ten jej však znou bodl zezadu ostnem ocasu, naštěstí však ne tak hrozně, jako předtím, ale trefil jen stehenní sval na pravé noze. Přesto se fuler svalil na zem. Dravec se znovu pokoušel vstát. Jak vidno rána na krku asi smrtelná nebyla, jak si zprvu Fuler myslel. Neměl už však sílu dál bojovat. Byl už příliš sláb. Dravec na tom ale pravděpodobně nebyl o nic lépe, protože jakmile se mu podařilo postavit, znovu na fulera nezaútočil.Vrávoravým krokem se odšoural pryč z Fulerova dohledu a vrátil se zpět do svého kvádrovitého příbytku.

Generál byl už tak slabý, že jen sotva zaznamenal mohutný otřes celé stanice. Otřesy se však začaly opakovat. Musím vstát. Opakoval si v duchu. Dokonce se mu to i na několikáté podařilo. Vzápětí se však zhroutil a upadl do bezvědomí. V tu chvíli se kolem něj rozzářilo bílé světlo a transportovalo ho na jednu z menších Elisiných lodí.

15. Přítel mocných

"Sakra." zavřískal Kriks. "Tohle je horší než peklo."

Malá Sorna se opět otřásla. Před zhruba hodinou se do systému Kerzzíís přihnala spojená federační a yorská flotila. Nyní zde probíhala masivní bitva mezi spojeneckou a torianskou flotilou. Toriané měli v systému kromě obří stanice více jak třicet válečných lodí a sto dvacet bitevníků. Ze spojenecké flotily po hodině pekla zůstávalo asi nějakých padesát lodí a torianům zbývalo jedenáct válečných lodí a přes sedmdesát bitevníků.

Všude kolem Malé Sorny lítaly částicové proudy. Energetické zbraně aisů, nebo raketové nosiče. Prostor kolem torianské stanice se pomalu měnil ve vrakoviště vesmírných plavidel.

"Kapitáne napravo od nás na dvanáctém stupni roviny mám poškozenou válečnou loď. Můžeme ji dostat." řval na Krikse poručík Rey.

"Vemte nás k ní."

Malá Sorna změnila směr a začala se přibližovat k lodi. Najednou se otřásla. Tři bitevníky se jí zakously do boku. Jelikož se však zrovna trefily do opravené části lidmi, nezpůsobily vážné škody. To by těh proudů z částic muselo být podstatně více. Malá sorna na ně spustila palbu z rychlopalných kanónů. Pálila na jednoho po druhém, takže bitevníky se vždy po nějaké době pod návalem triniových výbušných projektilů začaly rozpadat a následně explodovaly. Kriksova loď nezměnila směr ani po té, co na ní začaly dorážet další dva bitevníky a hnala se dál za poškozenou válečnou lodí. Navíc na jeden z bitevníků se začaly sypat paprsky energetických zbraní spojenecké aiské lodě a ten se během několika vteřin rozpadl na kusy a explodoval.

"Už ji máme na dostřel!" řval Rey.

"Sejměte ji." Z lodě vyletěl houf raketových nosičů. Rakety se pomalu přibližovaly ke své kořisti až nakonec jedna po druhé svůj cíl zasáhly. Z torianské válečné lodě se začaly trhat kusy jejího pláště. Po té ji začaly pohlcovat menší exploze, aby se pak proměnily v jednu mohutnou, ve které plavidlo zaniklo.

Kousek za Malou Sornou se také objevila mohutná exploze. Tentokrát však přestala existovat spojenecká loď aisů, která před malou chvílí pomohla Kriksovu plavidlu se zbavit bitevníků.

"Pane," řvala poručík Kara.

"Co?!!!" Dvě menší lidské lodě unikají směrem od torianské obří stanice. Jsou pronásledovány čtyřmi bitevníky!!"

Sotva to dořekla vyšlehl z každé lidské lodě jeden světelný paprsek a dva z bitevníků přestaly existovat. Ostatní dva se otočily a zaměřily na jiný cíl.

"Lidé se jich zbavili." dodala.

"To mě nepřekvapuje, ale jak se odtamtud dostali? A proč se nesnaží uniknou s jejich mateřskou lodí?"

"To nevím pane…."

"To je jedno. Zaměřte další cíl. "Malá Sorna sebou znovu zaškubala po zásahu z dalšího bitevníku.

* * *

Fuler se probral na podlaze. Mžoural kolem sebe očima, ale viděl jen rozmazané fleky. Někdo k němu přiběhl a pomohl mu sednout si na lehátko, ze kterého spadl po otřesu lodi.

"Co se děje?" zaskřehotal.

"Pane generále," odpověděl mu ženský hlas. "musíte si ihned lehnout jste velice sláb."

"Co se to skara děje? kde to jsem?" mumlal Fuler.

"Jste na korvetě, právě ještě s jednou lodí unikáme směrem od torianské stanice."

"Co? … jak?…"

"Asi před hodinou a půl do systému vtrhla federační flotila a napadla stanici. Torianská armáda byla velice zaskočena a naši vojáci využili zmatku. Po jednom zásahu stanice nějakou lodí, se dostal komandér s malou skupinkou vojáků ze své cely. Postupně osvobodili velký počet vojáků a civilistů. Po té se zmocnili svých zbraní, které byly uskladněny nedaleko vězeňského sektoru, přemohli stráže a dostali se k lodím. Pak už jsem se k nim dostala i já. Všichni jsme se dostali na Elis. Tam jsme se nacpali do korvet a unikli. Do korvet se bohužel vešli jen civilisti. Pro vojáky zde již nebylo místo, ale mám dojem, že se plánovali zmocnit jednoho ze zakotvených bitevníků. Jen doufám, že se jim to podařilo."

"Jak jsem se tu dostal já?"

"No přece transportérem. po startu jsme okamžitě začali skenovat celou stanici a po chvilce jsme vás lokalizovali. Váš osobní počítač vysílal nouzovou žádost o pomoc s tím, že jste kriticky zraněn a že vás sám nedokáže zachránit. Dal vám však dostatek času na to, abychom vás našli, takže vás v podstatě zachránil."

"Co loď?"

"Pane generále, je mi to líto, ale Elis se zachránit nedala. Ti parchanti ji zničili všechny autonomní počítače, takže loď nebyla vůbec schopna provozu. Komandér nařídil nastavit autodestrukci a po té naše korvety vystartovaly."

"Za jak…"

"Elis má detonovat za nějakých pět minut."

"Tak to abychom odsud okamžitě vypadli." blekotal Fuler.

"Už jsme uvědomili lodě federace a právě započaly únikové manévry. Stejně by tuhle bitvu nevyhráli. I když za náš únik vděčíme jim."

Asi poloviční federační armáda se začala stahovat zpět ke kraji systému. Ustupující lodě vytvořily val a pálily za sebou vším, co měly. Torianská plavidla je chvíli pronásledovala, ale pak přestala. Náhle se však u boku stanice zažehlo slunce. Elis explodovala. Exploze pohltila celou stanici a dále se šířila směrem od ní. Torianské lodě, které však byly také v dostatečné vzdálenosti byly exploze povětšinou ušetřeny, protože exploze nebyla tak silná, jako ELP, které by se šířilo po celé soustavě.

Spojenecké lodě už se připravovaly na zrychlení do nadsvětelné rychlosti.

Fuler si vynutil přesun na můstek, jelikož chtěl mít o situaci přehled. Když tam přihrčel na levivozíku, což bylo v podstatě křeslo, které se vznášelo nad podlahou, všichni zasalutovali. Fuler jen mávl rukou a vřískl na kapitána.

"Jaká je situace?"

"Pane, za malou chvíli přejdeme do hyperprostoru, se spojeneckou flotilou se máme setkat na určeném místě, což je systém Síria. Ztráty na životech jsou asi jedenáct set civilistů a přes pět set vojáků."

„Má rodina?"

„Jsou v pořádku na druhé korvetě. A než se zeptáte na ten bitevník, co nás pronásleduje, tak to je komandér a vojáci. Jsou tam namačkaní jako sardinky, ale nic jiného se jim nepodařilo v tom chaosu sehnat."

„Fajn, zmizme už konečně odsud.“

Spojenecká flotila už se připravovala na zrychlení do nadsvětelné rychlosti, když najednou před loděmi zpomalily z nadsvětelné rychlosti válečné torianské lodě. Byla jich spousta. Snad něco kolem devadesáti. O chvilku později se otevřela brána hyperprostoru a před torianskými válečnými loděmi z něj vystoupily dvě podivná plavidla, které dosud nikdo z lidí a ani nikdo z federace neviděl.

„Sakra co to je.“ zaskřehotal ještě slabý Fuler.

„To nevím pane.“ mimoděk odpověděl kapitán.

„Pane generále, přijímáme vysílání z jedné bitevní torianské lodě. Pouze text.“ hlásil lodní navigační důstojník.

„Co je to?“ vyhrkl Fuler.

Důstojník začal číst text.

„Toto je varování pro všechny federační lodě včetně dvou lidských plavidel. Všichni se okamžitě vzdejte nebo budete do jednoho zničeni. Nemáte nejmenší šanci nás ohrozit, ani uniknout. Pro vaši informaci, nemluvím pouze za torianskou flotilu, ale také za dvě plavidla titánů, jenž jsou zde s námi.“

„To jsou ti jejich titáni.“ hlesl Fuler.

„Jací titáni?“ otázal se kapitán, ale Fuler mu neodpovídal.

„Pane, nemůžeme uniknout do hyperprostoru, z těch dvou podivných lodí detekuji vycházet formu nějakého podivného záření, které znemožňuje hyperprostorovému motoru vytvořit bránu. Šlo by to prorazit, ale to bychom potřebovali mnohem více energie.“

„Do prdele.“ zaklel Fuler.

„Co budeme dělat?“ otázala se doktorka, která přišla s Fulerem na můstek.

„Nemůžeme dělat nic.“ odpověděl jí. “Teď by nás mohl zachránit jedině snad zázrak.“

Jakoby tomu opravdu zázrak chtěl, lodní počítač právě zahlásil zachycení signálu z lidské lodi.

„Pane generále,“ ozval se opět navigační důstojník. “možná jste ten zázrak přivolal.“

„Co se děje?“ Fuler se na něj otočil.

„Právě jsem zachytil hyperprostorovou šifru. Jsou to naši. Musela být vyslána před několika vteřinami, neboť nám hlásí ať vydržíme, že jsou tu do dvaceti vteřin.“

Fuler vytřeštil oči. Ale najednou si uvědomil, že již uběhly ty dva týdny od slibované podpory od císaře. Hned však znejistěl. Obávám se, ale že nám posily nebudou schopny pomoci a přivedeme je jen do pasti. Je zde devadesát válečných torianských lodí a dvě těch titánů, nebo co jsou zač.“

„Kdo jsou ti titáni?“ optal se kapitán.

„Radši to ani nechtějte vědět.“ odpověděl mu Fuler.

„Pane generále.“ promluvil opět navigační důstojník.

„Ano?“

„Nemyslím, že ty naše lodě letí do pasti. Myslím, že přesně ví co se tu děje. A myslím, že nám opravdu letí pomoci i proti této síle.“

„Jak to?“

„Protože šifrovaná zpráva obsahuje ještě něco.“

„Tak už se hergot vymáčkněte chlape!“ Okřikl jej Fuler.

„Ve zprávě je císařský identifikační kód pane. Přilétá náš císař pane generále. Letí sem s celou císařskou gardou.“

Fuler jen civěl na kapitána s otevřenou pusou.

Napravo od spojeneckých lodí a obou korvet se otevřela obří hyperprostorová brána a z ní začaly vylétat lodě císařské gardy. Osmdesát nezničitelných, neporazitelných plavidel. Lodě třídy Anihilátor a uprostřed všech těchto zkázonosných strojů mezi nimi plula ona. Samotná vlajková loď císaře. Loď jménem Gaia. Nejdokonalejší plavidlo, jaké kdy lidstvo postavilo.

Fuler civěl na tu přehlídku a jen tak polohlasně pronesl.

„Tak, a teď jsem zvědavý co se bude dít.“

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Rasa smrti

(Asirix, 18. 12. 2007 19:48)

Mno když už tady kopíruješ mé povídky,nemyslíš že bych o tom měl alespoň vědět?