Mariina panenka
19. 3. 2008
Chodila jsem na praxi do mojí staré základní školy, protože jsem se chtěla stát učitelkou. Když končil můj první vyučující den, zůstala jedna holčička jménem Marie sedět v lavici. Řekla: ,,Hledám moji panenku. Je blonďatá a má červené šaty. Nemáš ji?" Samozřejmě že jsem jí řekla že ne, ale ona mi řekla: ,,Ale máš!" a utekla. Něco v jejích očích mě druhý den dopoledne donutilo prohledat krabice se starými hračkami. A opravdu jsem našla jednu panenku s blonďatými vlasy. Najednou vešla moje máma. Když uviděla tu panenku, objala mě a řekla mi: ,,To není tvoje panenka, patří Lence, která byla tvou kamarádkou na základní škole. Jednoho večera ji u tebe zapomněla. A ten večer zemřela Lenka i její maminka při autonehodě." Mě se to z hlavy už dávno úplně vykouřilo. Zmatená jsem vzala panenku následující den do škola a dala jsem ji Marii. Hrozně mi děkovala, a vypadala opravdu šťastně. Konečně jsem si ji pořádně prohlédla a uvědomila si strašlivou věc - ona vypadala jako Lenka! Od toho dne už Marie nikdy do mých hodin nepřišla - a já jsem ve své tašce našla lístek, na kterém bylo napsáno dětskou rukou: ,,Děkuju za mojí panenku. Vždycky buzdeš moje nejlepší kámoška!" KATEŘINA, 18
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář