Jdi na obsah Jdi na menu
 


Náboženství

17. 7. 2007
Čerstvě vysvěcený kněz má mít svoje první kázání, ale má takovou trému, že skoro nemůže mluvit. Jeho starší kolega mu poradí:
"Já si před kázáním vždycky postavím vedle sklenice vody další sklenici s vodkou. A když na kazatelně znervózním, usrknu si vodky a hned to jde líp."
Nováček se zařídí podle rady zkušenějšího a postaví si na okraj kazatelny dvě sklenice. Na začátku má skutečně strašnou trému, tak se napije. A pak už to jde bez problémů a on mluví a mluví a mluví. Když se vrátí do sakristie, najde na dveřích lístek :
1. Vodky si jen usrkni, nelokej ji.
2. Přikázání je deset, ne dvanáct.
3. Apoštolů bylo dvanáct, ne deset.
4. Ježíš byl pomazaný, ne namazaný.
5. Jakub vsedl na svého osla, ne posla.
6. Ježíše Krista nenazýváme Jéžou K.
7. Otec, syn a duch svatý nejsou fotr, kluk a strašidlo.
8. David Goliáše zabil a tedy nedal mu lekci, na kterou Goliáš do smrti nezapomněl.
9. Kámen srazil Davida z jeho oslíka, ne oslíka z jeho Davida.
10. Svatému kříži se neříká "velký téčko".
11. Při poslední večeři Ježíš řekl : "Jezte, neb toto jest mé tělo," a nikoliv "Sežerte mě."
12. Panna Maria není "Mařka, co to nikdy nedělala."
13. Doporučené požehnání před jídlem není: "Nakonec Japonec, diky Ti za ten dlabanec, ó Bože."
14. Hříšníci se posílají do pekla, ne do prdele.
15. Z kazatelny se chodí po schodech a nejezdí po zábradlí!
Farář čte kázání. Zezadu se k němu přimota kostelník a šeptá mu:
"Otče, na chóru hrají poker."
A kněz mu šeptem odpoví:
"Díky, ale nejdřív musím dokončit to kázání."


 
Jedna sedmnáctiletá dívka otěhotněla a lékař jí odmítl provést interrupci:
"Podívej, zůstaneš tady a až děcko porodíš, podstrčím ho jiné ženě a řeknu jí, že měla dvojčata."
Když ten den přišel, zrovna v nemocnici nebyla žádná jiná rodička. Jediným dalším pacientem byl kněz. Doktor se rozhodl nebojácně dodržet slovo. Když se kněz probral z narkózy, doktor mu říká:
"Nevím, jakým zázrakem je to možné, ale porodil jste syna. To on byl příčinou vašich bolestí břicha."
Kněz byl dojat zázračnou událostí a radostně přislíbil syna vychovat. O mnoho let později, když ležel na smrtelném loži,
si dal syna zavolat a vysvětlil mu jeho zázračné zrození:
"Tak vidíš, synu. Já nejsem tvůj otec, ale tvoje matka."
Syn se zmateně zeptá: "A kdo je můj otec?"
Kněz se potutelně usměje: "Biskup Michal!"


 
Rabín a dva kněží si v rámci sbližování církví vyrazili na výlet. Byl horký letní den a tak nakonec celí zpocení s radostí uvítali fakt, že dorazili k malému rybníku s docela čistou a příjemně chladivou vodou. Široko daleko nikdo nebyl, takže vlezli do vody nahatí. Když vylezli ven, vzpomněli si, že o kousek dál na kraji lesa rostou maliny. Protože se chtěli ještě jednou vykoupat, rozhodli se, že na maliny dojdou nazí. Bohužel, zrovna uprostřed louky si všimli, že po cestě jde skupinka ženských z města. Rozběhli se tedy zpátky. Oba kněží si přitom rukama schovávali intimní partie, zatímco rabín si zakryl tvář. Kněží se tomu pak velice podivovali a rabín povídá:
"No nevím, pánové, jak je to u vás, ale v mé kongregaci je to tvář, podle které mě může někdo poznat."


 
Student (při náboženství): "Věřím pouze tomu, čemu rozumím."
Profesor teologie: "Pak je ovšem pochopitelné, že nevěříte ničemu."


 
V křesťanské škole se ptá učitelka dětí:
"Tak děti, dám vám hádanku. Co je to? Skáče to po stromech a žere oříšky.
Přihlásí se Lojzíček: "Já myslím že veverka, ale jak vás znám tak to bude určitě Ježíš Kristus."


 
Mojžíš sejde z hory, v rukou svírá desky deseti přikázání.
"Mám dobrou a špatnou zprávu. Ta dobrá je, že jsem to s Bohem z šedesáti přikázání usmlouval na deset. Ta špatná je, že nepokradeš a nesesmilníš tam zůstalo, Pánové!"

 
 
Panna Marie je v nebi už dlouho a dost se nudí. Tak jí Svatý Petr nabídne, že ji pustí na zem, ať se tam něčemu přiučí.
Po týdnu její nepřítomnosti se ozve klepání na nebeskou bránu:
Sv.Petr: "Kdo tam?"
odpověď: "Tady Panna Marie"
Sv.Petr: "Tak co ses naučila?"
odpověď: "Lhát!"
Sv.Petr: "No nic moc, jdi ještě na chvíli zpátky na zem."
Po nějaké době opět klepání:
Sv.Petr: "Kdo tam?"
odpověď: "Tady Panna Marie."
Sv.Petr: "Tak co ses naučila tentokrát?"
odpověď: "Krást!"
Sv.Petr: "Taky nic moc, zkus to ještě!"
Opět po nějaké době se ozve klepání na bránu:
Sv.Petr: "Kdo tam?"
odpověď: "Tady Marie."


 
Rozvášněný dav se chystá kamenovat hříšnou ženu.
Ježíš gestem zadrží dav a říká: "Hoď kamenem, kdož jsi bez viny!"
Z davu vyletí dobře mířený šutr a žena se sesouvá na zem zborcená krví.
Ježíš se obrátí do davu s vyčítavým pohledem: "Ale no tak, mami."


 
Jedna z teorií o stvoření světa říká, že pánbůh nejprve stvořil ženy a pak si pozval k sobě proroky a pravil:
"Vyberte si každý kterou chcete a jděte a založte národy."
První si pospíšil s výběrem Kristus, po něm Mojžíš a nakonec zůstal pomalý a rozvážný Mohamed. Když si důkladně prohlédl zbylé ženy pravil melancholicky:
"Holky zahalte se a pojďte se mnou."


 
Mladá jeptiška stopuje a zastaví jí docela pohledný mladík. Po chvilce jízdy jí položí ruku na koleno a jeptiška povídá:
"Žalm 12, verš 5."
Mladík se lekne, stáhne ruku zpátky a celou cestu už dá pokoj.
Když se večer doma podívá do bible, nalistuje žalm 12, verš 5 a tam je psáno: "Jsi na správné cestě."


 
Baví se dva pohani:
"Slyšel jsem, že zrušili Velikonoce."
"Nekecej, jak to?"
"Ále, našli tělo."


 
 
Jednou se ptali se papeže, proč v kněžském stavu nemohou být také ženy.
Odpověděl: "Protože by tak zaniklo zpovědní tajemství."


 
Baví se takhle katolický kněz s židovským rabínem.
Najednou knězi zazáří očka: "Hele, rabi, jedl jste někdy vepřové?"
Rabín se opatrně rozhlédne a tiše povídá: "Jedl, ale to mě bylo okolo sedmnácti."
Kněz se tak triumfálně zatvářil, až to rabín nevydržel: "A, otče, vy jste někdy pomiloval ženu."
Teď se kněz rozhlédne a zašeptá: "Ano, ale to mi bylo asi jedenadvacet."
Rabín se usměje: "A že je to o moc lepší, než vepřové?"


 
Čtyři kazatelé měli mezi sebou řadu teologických sporů a tři z nich byli vždycky proti tomu čtvrtému. Jednoho dne se kazatel, který byl vždy z kola venku, rozhodl odvolat k vyšší autoritě.
"Ach Bože!" volal. "Já v srdci vím, že mám pravdu a oni se mýlí! Dej mi, prosím, znamení, aby také oni poznali, že rozumím tvým zákonům."
Byl krásný, slunečný den. Jakmile kazatel dokončil svou prosbu, po nebi se přihnal mrak a zastavil se jim nad hlavou. Jednou zahřměl a pak se rozplynul. "Znamení od Boha! Vidíte, mám pravdu, věděl jsem to!" Ale ostatní tři s ním nesouhlasili a tvrdili, že se takové mraky za horkých letních dnů vytvářejí běžně.
A tak prosil znovu: "Ach Bože, potřebuji větší znamení, abych dokázal, že mám pravdu a oni se mýlí. Tak prosím, Bože, větší znamení."
Tentokrát se objevily čtyři mraky, rozběhly se proti sobě, srazily se do jediného velkého mraku a mohutný záblesk srazil strom jen pět metrů daleko od kazatelů. Mrak najednou zmizel. "Říkal jsem vám, že mám pravdu!" trval na svém samotář, ale ostatní trvali na tom, že se nestalo nic, co by se nedalo vysvětlit přírodními zákony.
Neústupný kazatel začal prosit znovu; jakmile řekl: "Ach Bože..." nebe zčernalo, země se zatřásla a hluboký, dunící hlas zahřměl "MÁÁÁÁÁÁÁ PRAAVDUUU!"
Nebe se vrátilo do své původní podoby. Kazatel si dal ruce v bok a řekl: "Tak co?"
"No a?" odpověděl druhý. "Teď je to tři proti dvěma!"
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář