WELCOME

Ježek

HMYZOŽRAVCI

Zástupci tohoto na druhy bohatého řádu savců představují nejstarší skupinu dnes žijících vyšších savců.Řád zahrnuje 370 druhů žijících po celém světě. V Evropě se vyskytuje kolem 30 druhů.Rozdělují se do tří čeledí: ježkovití, vychucholovití, krtkovití a rejskovití.

Je možné uvést jen několik společných znaků, které mohou být považovány za zvlášť charakteristické. Ke společným morfoligickým znakům patří jednoduchý chrup s ostrými špičatými zuby, protáhlou lebku a pět prstů na předních i zadních nohou. Ve vnitřní stavbě těla ukazuje řada znaků na starobylý původ tohoto řádu. Hlavně mozek je malý a málo rozvinutý. Skládá se sice ze stejných částí jako mozky všech jiných savců, ale právě ty, které ukazují na pokročilý vývoj u nich zůstávají malé a zakrnělé. Tak třeba laloky předního mozku nepřekrývají malý mozek, povrch mají hladký a nečleněný což poukazuje na nižší výkonnost. Jen ta část mozku, v níž je umístěno čichové centrum je vyvinuta velmi dobře. A skutečně čich sehrává v životě hmyzožravců velmi významnou roli. Dlouhé pohyblivé čumáčky mají uvnitř bohatě členěnou čichovou sliznici, která je uložena ve zvětšené obličejové části lebky. Stejně dobře je vyvinut sluch. Některé druhy rejsků jsou schopny vydávat a zaznamenávat i ultrazvuk. Byl zjištěn i vysoce vyvinutý hmat a rozvinutá je rovněž schopnost reagovat na otřesy. Ale zpracování těchto podnětů, které smyslové orgány předávají do mozku, zůstává pro jeho malou kapacitu poměrně jednoduché a vyvolává pouze jednoduché reakce.

Hmyzožravci mohou své chování modifikovat mnohem méně než vyvinutější savci. A tak se ježek stočí do klubíčka - ať už to má opodstatnění nebo ne - při silnějším otřesu nebo když ucítí nepřítele. Proti přirozeným nepřátelům je stočení do klubíčka účinné, ale proti přibližujícímu se autu ho však neubrání. Své chování, ale ježek tak snadno nemění, v každém případě mu to bude trvat déle než jiným druhům savců, které se rovněž musejí vyrovnat se změnami životního prostředí způsobeného člověkem. Přesto se hmyzožravci se změněnými nároky, které na ně byly v průběhu mnoha posledních miliónů let kladeny, vyrovnávali velice dobře. První zástupci tohoto řádu zažili ještě éru dinosaurů. Nacházíme zkameněliny příbuzných dnešního ježka z konce doby křídové. Tato čeleď hmyzožravců je tedy velice stará.

Zvláštní linií hmyzožravců, která se značnš specializovala jsou krtci. Spojují primitivní znaky hmyzožravců s vysokým stupněm přizpůsobeníse životu pod zemí. Čeleď vychocholovití má na celém světě jen dva zástupce. Hlavní čeleď rejskovití, do níž dnes spadá většina druhů, se specializovala na lov hmyzu z povrchu země. Patří k nim dnes nejmenší savci. I největší představitelé rejskovitých dosahují maximálně hmotnosti jen 35gramů. Jejich chrup má 26 až 32 zubů. Některé druhy rejsků vylučují jedovaté sliny, jimiž ochromují svou kořist. Z malých zvířat podobných rejskům se vyvinuli nejrůznější typy pozdějších savců ještě v dobách, kdy Zemi ,,ovládali" obrovští plazi.

JEŽEK

Hlava s tělem 35 cm, ocas 4-5 cm. Hmotnost 400-1900 gramů. Nezaměnitelní díky ostnům, které se vytvořili z chlupů. Silné kožní svaly umožňují stočit se do klubíčka, proti němuž jsou přirození nepřátelé téměř bezmocní. V dlouhém čumáčku má chrup s ostrými zuby, jimiž může bez potíží rozkousat nejen dešťovky, ale dokonce i hady či slabší kosti. Ostny jsou pravidelné černobíle pruhované, a jakoby uhlazené směrem dozadu. Po narození jsou měkké a nejdřív nějakou dobu tvrdnou. Ježci v západní části Evropy mají na prsou hnědavou srst, ve východní části Evropy mají na prsou srst bílou.

ZÁSTUPCI

Ježek východní Jejich ostny jsou nepravidelně pruhované a jaksi ,,rozcuchané".

Ježek alžírský Vyskytuje se na pobřeží Středozemního moře hlavně v Itálii a v části Španělska.

Ježek ušatý Objevuje se ve stepích v oklí Kaspického moře, občas chovaný v zajetí i u nás v ČR.

Ježek západní Obydluje část Velké Británie, Španělska a Franci.

Ježek evropský Vyskytuje se převážně  v Evropě.