Želvy se řadí spolu s hady a ještěrkami do řádu plazů, čeleď želvovití.
Žili již v dobách dinosaurů, dříve než krokodýli a hadi, a již tehdy vypadaly jako dnes.
Nyní žije na Zemi asi 250 druhů želv.

Na rozdíl od jiných zvířat má želva kostěný krunýř. Vznikl srůstem páteře, žeber a kostěných destiček.
Na povrchu je tvořen jednotlivými štítky.
Krunýř má dvě základní části: větší hřbetní štít se nazývá karapax.
Suchozemské želvy ho mají těžký, hodně vyklenutý.
Břišní štít se jmenuje plastron. Je menší, plochý.
Oba štíty jsou na stranách srostlé.

Většina obratlů a žeber přirůstá zespodu ke krunýři a zpevňuje ho. Volně se pohybuje jen krční a ocasní část páteře.
Tělo želvy je ukryto skoro celé v krunýři. Vpředu vykukuje krk, hlava a přední končetiny. Vzadu jsou otvory pro nohy a ocas.
Tyto části jsou pokryté kůží s drobnými šupinkami, v kůži nejsou žádné žlázy.

Občas želvy vyměňují pokožku, která se odlupuje po menších kouscích (hadi si vysvlečou celou kůži).
Suchozemské želvy mají statné sloupovité nohy, které unesou jejich hmotnost, se silnými drápy a prsty.
Vnitřní orgány želvy jsou stlačené, aby se vešly do krátkého širokého těla. Střeva jsou stočená, ne natažená jako u hadů.
Vývody pohlavních orgánů, močového a trávicího systému ústí do kloaky, která vede ke konečníku.

Největší suchozemské želvy jsou želva obrovská a želva sloní.
Jsou si velmi podobné, i když žijí na dvou různých izolovaných místech.
Jsou velmi přísně chráněny, protože jsou ohroženy vyhubením.

Želva obrovská (Dipsochelys gigantea) se vyskytuje v suchých a skalnatých oblastech na souostroví Seychely v Indickém oceánu.
Její potravu tvoří převážně listy, plody a výhonky rostlin, občas živočišné zbytky.
Délka krunýře dospělých zvířat je větší než 1 metr, mohou vážit až 300 kg a dožívají se prý až 160 let.

Želva sloní (Chelonoidis (dříve Geochelone) nigra) žije na Galapágách, tj. Želvích ostrovech v Jižní Americe.
Z deseti poddruhů, které obývaly Galapážské ostrovy, existují dnes jen tři.
Dříve tyto želvy lovili námořníci jako zásobu masa na své cesty. Před příchodem člověka neměly na ostrovech nepřátele.
Želva sloní může dorůst délky 1,5 m, vážit až 250 kg (ví se o jedinci, který vážil 318 kg) a dožívají se i více než 200 let.
Záleží na velikosti ostrova, na menších ostrovech jsou samice těžké obvykle 27 kg a samci 55 kg.
U ostatních suchozemských želv bývají samice větší než samci.
Želva sloní má krunýř nad krkem více vyklenutý, aby natáhla krk na výše rostoucí listy.
Mají rádi lávová pole porostlá vegetací a vlhká místa v okolí vod a bažin.
Jsou býložravci, živí se výhonky trnitých rostlin, listnatými větvemi křovin, v období sucha jedí kaktusy i s trny.
Dobře a často plavou v moři okolo ostrovů, ve vodě občas zůstávají hodně dlouho, spásají rostliny u břehu.

Želvy sloní se páří v kterémkoliv měsíci v roce.
Samci očichají samici, jestli je připravena k páření. Šťouchají ji do krunýře, aby jí dali najevo zájem. Pak vylezou na její krunýř.
Při páření vydává samec velice hlasité zvuky.
Samice snáší max. 15 vajec, která zahrabávají do hnízda v písku.
Mláďata se vyvíjejí uvnitř vejce, líhnou se za 5 až 7 měsíců jako malá kopie dospělých.
Želvy stejného pohlaví spolu i zápasí. Postaví se čelem k sobě a snaží se zdvihnout hlavu co nejvýše, aby mohly soupeře kousnout seshora do hlavy.
Boj končí, jakmile jedna z želv ukáže svůj vyšší vzrůst.
Poražená želva obvykle rychle zmizí.